Chůze se zkrátí do pár kroků po bytě, ruka hledá oporu u zdi a nábytku, venku už člověk radši nikam nejde. V takové chvíli přichází na řadu chodítko. Není to jedna pomůcka, ale několik různých typů. Každý sedí na jinou situaci a špatně zvolené chodítko dokáže spíš přitížit. Tenhle text vysvětluje, čím se jednotlivé druhy liší, kdy který dává smysl a jak je to s cenou i úhradou od zdravotní pojišťovny.

Chodítko patří mezi kompenzační pomůcky, tedy věci, které nahrazují nebo doplňují sníženou schopnost pohybu. Širší přehled těchto pomůcek i toho, jak funguje jejich předpis a proplácení, najdete v článku o kompenzačních pomůckách pro seniory. Následující řádky se drží jen chodítek.

Kdy chodítko pomůže a kdy je brzy

Chodítko není známka toho, že to s člověkem jde z kopce. Je to nástroj, který vrací pohyb tam, kde už samotné nohy nestačí. Typicky přichází ke slovu, když se zhorší rovnováha, ubývá síly v nohou, chůze je nejistá nebo se objeví závrať. Časté jsou také stavy po operaci kyčle či kolena, po cévní mozkové příhodě nebo při postupujícím kloubním onemocnění.

Jedním z hlavních důvodů bývá strach z pádu. A není to strach lichý. Pád u seniora nezřídka končí zlomeninou krčku a dlouhou rekonvalescencí, po které se řada lidí už nevrátí do původní kondice. Chodítko sníží riziko tím, že rozšíří opěrnou plochu a dá tělu pevný bod. Prevenci pádů i tomu, co dělat, když k pádu dojde, se podrobně věnuje samostatný článek o pádech u seniorů.

Řada lidí dojde k chodítku postupně. Nejdřív vystačí s vycházkovou holí, po čase přejde na dvě hole nebo francouzskou berli a teprve když ani to nestačí, přijde na řadu chodítko. Zvenčí to vypadá jako krok zpět, ve skutečnosti jde o to udržet pohyb co nejdéle. Kdo se z obavy o svou hrdost drží hole i ve chvíli, kdy už mu nedává jistotu, riskuje pád víc než ten, kdo včas sáhne po stabilnější opoře.

Naopak jsou situace, kdy je na chodítko brzy nebo se nehodí vůbec. Komu stačí opora jedné hole a nemá problém s rovnováhou, ten si chodítkem spíš zkomplikuje pohyb po bytě. Chodítko také potřebuje jistou sílu v pažích a alespoň základní schopnost udržet postoj. Člověk, který se neudrží na nohou ani s oporou, potřebuje jiné řešení než chodítko, například invalidní vozík. O tom, co je v konkrétním případě vhodné, rozhoduje nejlépe lékař nebo fyzioterapeut.

Tři základní typy a čím se liší

Chodítka se dělí podle toho, jak se pohybují po zemi. Buď se zvedají a přendávají, nebo se posouvají po kolečkách. Právě od toho se odvíjí, pro koho se hodí.

Pevné chodítko bez koleček

Pevné chodítko, někdy se mu říká čtyřbodové, stojí na čtyřech nožkách s gumovými koncovkami. Nemá kolečka. Při chůzi ho člověk nadzvedne, posune vpřed, opře se a udělá krok. Tím vzniká hodně stabilní opora. Ve chvíli, kdy se o něj opřete, se nikam nehne.

Hodí se pro lidi, kteří potřebují maximální jistotu a opírají se do pomůcky větší vahou. Dobré je i po operaci, kdy je nutné odlehčit jednu nohu. Cena bývá z celé nabídky nejnižší, konstrukce je jednoduchá a skládá se naplocho.

Nevýhoda je v tempu. Neustálé zvedání je pomalé a únavné, hlavně pro slabší paže a ramena. Kdo má málo síly v rukou nebo se rychle unaví, s pevným chodítkem se nadře. Na delší vzdálenosti a ven se proto skoro nepoužívá. Je to pomůcka do bytu a na krátké trasy.

Dvoukolové chodítko

Dvoukolové chodítko má vpředu dvě otočná nebo pevná kolečka a vzadu dvě nožky s koncovkami. Nemusí se zvedat. Přední část se posune po kolečkách a zadní nožky fungují jako brzda, jakmile se do chodítka opřete a přitlačíte ho k zemi.

Tímhle spojuje část výhod obou krajních typů. Chůze je plynulejší než u pevného chodítka a nevyžaduje neustálé zvedání, přitom zůstává docela stabilní. Vyhovuje lidem, kterým dělá zvedání potíže, ale ještě nechtějí nebo nemohou plně spoléhat na čtyři kolečka.

Slabina je v hladkém povrchu. Na kluzké podlaze, mokré dlažbě nebo lině mají zadní koncovky menší tření a chodítko se může chovat méně předvídatelně. Ven na nerovný terén se dvoukolové chodítko hodí jen omezeně. Je to spíš pomůcka do interiéru a na zpevněné cesty.

Čtyřkolové chodítko

Čtyřkolové chodítko, často označované slovem rollator, stojí na čtyřech kolečkách a má ruční brzdy podobné těm na kole. Nezvedá se ani neposouvá silou, jede samo a člověk ho jen vede a přibrzďuje. Většina modelů má sedátko, na které si lze při únavě sednout, a košík nebo tašku na nákup.

To z něj dělá nejoblíbenější typ pro pohyb venku. Umožňuje ujít delší vzdálenost, na procházce nebo cestou k lékaři si odpočinout a odvézt nákup. Kdo je ještě relativně aktivní a chce se dostat mimo byt, obvykle sáhne právě po něm.

Za pohodlí se ale platí menší stabilitou. Čtyřkolové chodítko se pohybuje snadno, což je výhoda i riziko. Vyžaduje jistější ruce a schopnost včas použít brzdu. Ve svahu nebo na mokru se může rozjet rychleji, než člověk čeká. Pro lidi s výrazně narušenou rovnováhou, se sklonem opírat se do pomůcky celou vahou nebo se zhoršeným úchopem, kdy ruka neudrží brzdu, je proto méně vhodné. Do úzkých dveří a malých koupelen se navíc rozměrnější rollator hůř vejde.

Do bytu, nebo ven

Volba typu se často neláme na tom, jak je člověk zdatný, ale kde se bude nejvíc pohybovat. Doma se cení stabilita a malé rozměry, venku dojezd a možnost si sednout. Tyhle dva světy jde jen těžko obsáhnout jedním chodítkem.

Kdo se pohybuje hlavně po bytě, na toaletu, do kuchyně a zpět do křesla, ten je spokojenější s pevným nebo dvoukolovým chodítkem. Je stabilní, projde úzkými dveřmi a nezabere půl pokoje. Rollator se sedátkem by mu doma spíš překážel.

Naopak člověk, který zvládne vyjít ven a chce si udržet procházky, nákup nebo cestu k lékaři, bez čtyřkolového chodítka daleko nedojde. Není proto výjimka, že v jedné domácnosti skončí dvě chodítka. Lehčí a stabilní dovnitř, rollator ven. Zní to jako zbytečný luxus, ale pro každodenní pohyb to bývá pohodlnější než kompromis, který nesedí ani jednomu prostředí. U dražších pomůcek se ovšem druhý kus na doplatek prodraží, takže to zvažte podle rozpočtu i podle toho, jak často se člověk opravdu dostane ven.

Podle čeho vybírat

Typ chodítka je první rozhodnutí, ne poslední. V rámci každé kategorie se modely liší v parametrech, které rozhodují o tom, jak se s pomůckou bude opravdu chodit.

Nejdůležitější je výška madel. Správně nastavená rukojeť sahá zhruba k zápěstí, když člověk stojí vzpřímeně s uvolněnými pažemi. Příliš nízké chodítko nutí k předklonu a bolí z něj záda, příliš vysoké nedá spolehlivou oporu. Většina chodítek se dá výškově nastavit, u nákupu se proto vyplatí ověřit rozsah nastavení.

Roli hraje nosnost. Standardní modely mají svůj hmotnostní limit a pro robustnější postavu existují zesílené bariatrické verze. Překročení nosnosti není detail, oslabuje bezpečnost celé konstrukce. Vedle toho záleží na hmotnosti samotného chodítka. Lehčí hliníkový rám se snáz zvedá do schodů, přenáší a nakládá do auta, bývá ale dražší než ocelový.

U čtyřkolových chodítek stojí za pozornost velikost a materiál koleček. Malá tvrdá kolečka jsou svižná na hladké podlaze, ale drhnou na chodníku, na prahu a na štěrku. Větší kola s měkčí obručí lépe zvládnou nerovnosti venku. Důležitá je i brzda, její dosažitelnost pro ruce a možnost zajistit ji v parkovací poloze, aby chodítko nestálo pod tlakem a neujelo.

U rollatorů se sedátkem se hodí zkontrolovat i výšku a šířku sedadla a jeho nosnost. Sezení má smysl jen tehdy, když se na něj člověk pohodlně a bezpečně posadí a zase vstane. Nízké nebo úzké sedátko odpočinek spíš zkomplikuje. Pár modelů má i opěrku zad, což ocení ten, kdo si potřebuje sednout na delší dobu. Pozor ale na to, že sedátko slouží k odpočinku ve stoje zabržděného chodítka, ne k tomu, aby na něm někdo jezdil a odrážel se nohama. To je nebezpečné.

Poslední věc se často podcení, a to prostředí, kde se bude chodítko používat. Šířka rámu musí projít nejužšími dveřmi v bytě, typicky do koupelny a na toaletu. V malém panelákovém bytě může být rozměrný rollator nepoužitelný, i když je jinak skvělý. Kdo řeší i cestování, ocení skládací model, který se vejde do kufru auta.

Kolik chodítko stojí a co proplatí pojišťovna

Cena se liší podle typu a provedení. Jednoduchá pevná chodítka patří k nejlevnějším, plně vybavené čtyřkolové rollatory s velkými koly, sedátkem a lehkým rámem stojí výrazně víc. Přesné částky se v čase mění a liší se prodejce od prodejce, proto má smysl porovnat aktuální nabídku několika obchodů se zdravotnickými pomůckami, ne se řídit jedním číslem.

Část ceny může pokrýt zdravotní pojišťovna, pokud chodítko předepíše lékař na takzvaný poukaz. Chodítka patří mezi hrazené zdravotnické prostředky, ale rozsah úhrady není u všech modelů stejný a řídí se platnými pravidly pojišťoven. U některých typů pojišťovna hradí plnou nebo téměř plnou cenu základní varianty, u vybavenějších modelů může být rozdíl mezi úhradou a cenou na doplatek pacienta. Bývá stanovené i to, jak často lze pomůcku předepsat znovu.

Konkrétní podmínky, výši úhrady i případný doplatek se vyplatí ověřit předem u své zdravotní pojišťovny a u prodejce zdravotnických pomůcek. Údaje se totiž mění a obecné částky z internetu nemusí odpovídat aktuálnímu stavu ani konkrétní pojišťovně. Kdo řeší předpis na poukaz, obvykle začíná u praktického lékaře nebo odborného lékaře, který pomůcku doporučí.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je pořídit chodítko naslepo podle ceny nebo cizí zkušenosti. Pomůcka, která výborně poslouží sousedovi, může být pro jiného člověka nebezpečná. Před nákupem je lepší si chodítko vyzkoušet naživo, projít se s ním pár metrů a zkusit brzdy. Prodejny zdravotnických pomůcek i některé lékárny to umožní.

Bezpečnost stojí a padá s údržbou. Gumové koncovky u pevných chodítek se obrušují a ztrácejí tření, opotřebené patří vyměnit. U čtyřkolových modelů je nutné hlídat funkčnost brzd a stav koleček. Podceněná brzda je jedním z důvodů, proč se dobrá pomůcka změní v riziko.

Samotné chodítko navíc nestačí. Podle situace se hodí přidat pevnou obuv s protiskluzovou podrážkou, dobré osvětlení v bytě a odstranění volných koberečků a prahů, o které se dá zakopnout. Chodítko sníží riziko pádu, ale neodstraní ho úplně, zvlášť pokud kolem zůstávají překážky.

A ještě jedna věc. Chodítko se člověk musí naučit používat správně, ne ho tlačit daleko před sebou a naklánět se za ním. Chodítko má zůstat blízko těla a člověk uvnitř jeho půdorysu, ne za ním. Krátké zaškolení od fyzioterapeuta nebo v prodejně pomůže víc než hodiny čtení návodů. Zvlášť u čtyřkolového modelu se vyplatí nacvičit brzdění a otáčení v úzkém prostoru dřív, než se s ním člověk vydá ven mezi lidi.

Čím začít

Nejdřív je dobré zjistit, jak si člověk stojí s rovnováhou a silou paží, ideálně po poradě s praktickým lékařem nebo fyzioterapeutem. Podle toho vyjde, jestli stačí pevné chodítko do bytu, nebo se vyplatí čtyřkolový rollator na ven. Teprve pak má smysl řešit konkrétní model, jeho výšku, nosnost a rozměry vzhledem k bytu. A než dojde na placení, stojí za to ověřit u pojišťovny, kolik z ceny pokryje předpis na poukaz. Srovnání konkrétních modelů mezi sebou pak nabídne samostatný přehled chodítek.