Většina vážných úrazů seniorů se nestane na náledí ani na schodech před domem, ale doma. Stačí shrnutý kobereček v předsíni, noční cesta na toaletu potmě nebo zamotaná hlava po rychlém vstání z křesla. Pád, ze kterého třicátník odejde s modřinou, znamená pro člověka po sedmdesátce často zlomeninu, nemocnici a měsíce rehabilitace. Dobrá zpráva: velké části pádů se dá předejít poměrně jednoduchými kroky.

Proč senioři padají častěji

S věkem slábnou svaly, zhoršuje se rovnováha a zpomalují reflexy, které mladšího člověka při zakopnutí ještě zachrání. Přidává se horší zrak, zejména za šera, a nemoci, které stabilitu podkopávají: artróza, Parkinsonova nemoc, následky mozkové příhody, cukrovka s poruchou citlivosti chodidel.

Velkou a přehlíženou příčinou jsou léky. Prášky na spaní, na uklidnění, některé léky na tlak a jejich kombinace způsobují závratě a ospalost. Kdo užívá pět a víc léků denně, měl by jednou za čas požádat lékaře o kontrolu, jestli všechny ještě potřebuje a jestli se nebijí. Nenápadným viníkem bývá i dehydratace, po které klesá tlak a točí se hlava, hlavně po rychlém vstání.

Poslední skupinou příčin je samotné prostředí. Volné koberečky, kluzká vana, špatné světlo, pantofle bez paty, kabely přes cestu. Tedy věci, které se dají změnit za jedno odpoledne.

Jak upravit domácnost, aby se v ní nepadalo

Zkušenost pečovatelských služeb je jednoznačná: nejvíc pádů se odehrává v koupelně, na cestě mezi ložnicí a toaletou a v předsíni. Právě tam má smysl začít.

V koupelně pomůže protiskluzová podložka do vany nebo sprchy a madlo u vany a toalety. Madla nejsou „pro nemohoucí”, jsou to pojistky, které drží, když se zamotá hlava. Ve zbytku bytu je největším nepřítelem volný kobereček, buď pryč, nebo protiskluzová podložka pod něj. Kabely patří ke stěně, ne přes cestu.

Osvětlení rozhoduje hlavně v noci. Cesta z ložnice na toaletu má být osvětlená, stačí levná noční světla do zásuvky s čidlem pohybu. U postele má být lampička na dosah ruky, aby nikdo nešel potmě hledat vypínač.

Kapitola sama o sobě je obuv. Pantofle bez paty, ve kterých se šoupe polovina domácností, jsou na pády ideální. Bezpečnější je domácí obuv s plnou patou a protiskluzovou podrážkou, venku pak pevná obuv, v zimě s hrubým vzorkem.

Rovnováha se dá trénovat v každém věku

Svaly a rovnováha reagují na trénink i po osmdesátce. Nejde o posilovnu. Stačí pravidelná chůze, ideálně denně a svižněji, než je nákupní loudání. Osvědčené je i cvičení ve stoje u kuchyňské linky: stoj na jedné noze s přidržováním, přenášení váhy, stoupání na špičky.

Dobrou službu dělají skupinová cvičení pro seniory, tai-či nebo jóga přizpůsobená věku, které kromě rovnováhy přidají i společnost. Kdo po nemoci nebo operaci ztratil jistotu v chůzi, měl by požádat praktického lékaře o poukaz na fyzioterapii, kde se rovnováha trénuje cíleně a bezpečně.

K jistotě při chůzi patří i správně vybraná hůl nebo chodítko. Špatně nastavená hůl ale umí víc uškodit než pomoci, výšku a typ pomůcky proto má nastavit fyzioterapeut nebo alespoň zkušený prodejce zdravotnických potřeb. A pomůcka pomáhá, jen když se používá, hůl opřená doma v rohu nikoho nepodrží.

Co dělat bezprostředně po pádu

První pravidlo zní: nespěchat se zvedáním. Po pádu si člověk má nejdřív v klidu ověřit, jestli ho něco výrazně nebolí, jestli hýbe končetinami a nemá závrať. Prudké vyskočení končí často druhým pádem.

Vstávat je bezpečné přes bok: převalit se, opřít o ruce a kolena, dolézt k pevnému nábytku a s jeho pomocí se pomalu zvednout. Kdo vstát nedokáže, měl by se přikrýt čímkoli po ruce, aby neprochladl, a přivolat pomoc, telefonem, boucháním na zeď sousedům, křikem z okna. Prochladnutí na podlaze je u seniorů, kteří po pádu leželi hodiny, častou komplikací i bez zlomeniny.

Záchranná služba na čísle 155 patří k pádu s podezřením na zlomeninu, s úderem do hlavy, s bezvědomím byť na chvíli nebo když bolest nedovolí vstát. Zvlášť pozor na údery do hlavy u lidí, kteří berou léky na ředění krve, tam je vyšetření nutné i po zdánlivě banálním pádu.

Když se při pádu „nic nestalo”, stejně o něm říct

Senioři pády před rodinou i lékařem často tají, ze strachu, že „skončí v domově”. Je to pochopitelné a krátkozraké zároveň. Pád bez zranění je varování zdarma: říká, že něco nesedí, rovnováha, léky, zrak nebo prostředí, a že příště to může dopadnout hůř.

Lékař by měl o opakovaných pádech vědět vždycky. Může upravit léky, poslat na vyšetření zraku či srdce, předepsat rehabilitaci nebo doporučit pomůcku. Pro osaměle žijící seniory, kteří už padli nebo se pádů bojí, existují SOS tlačítka a hlásiče pádu, které přivolají pomoc stiskem knoflíku nebo samy. Jistota, že se člověk dovolá pomoci, paradoxně strach z pádu snižuje, a právě strach a z něj plynoucí nehybnost rovnováhu dál zhoršují.

Pád nemusí být daň za věk. Je to riziko, se kterým se dá pracovat stejně jako s vysokým tlakem: znát ho, snižovat ho a nepodceňovat první varování.