Únik moči trápí velkou část lidí ve vyšším věku, jenže se o něm mlčí. Řada rodin řeší nákup naslepo v drogerii, kde koupí první balení s nápisem pro dospělé, a diví se, že plena buď protéká, nebo naopak škrtí a dře. Přitom inkontinenčních pomůcek existuje několik druhů, liší se savostí i střihem a při stanovené míře inkontinence je z velké části hradí zdravotní pojišťovna na poukaz od lékaře. Vyplatí se tomu porozumět dřív, než člověk utratí peníze za nevhodný typ.

Tenhle text se drží výběru a úhrady pomůcek. Příčinami úniku, tím, jak pomáhá cvičení pánevního dna, a tím, kdy má smysl zajít k lékaři, se podrobně zabývá článek Inkontinence u seniorů: typy, příčiny, cvičení a pomůcky.

Slovo plena přitom celou věc zjednodušuje. Pod pleny pro seniory se schová všechno od tenké vložky po savé kalhotky a klasickou zalepovací plenu. Každý z těch výrobků je určený na jinou situaci a jinou míru úniku.

Podle čeho se inkontinenční pomůcky dělí

Základní rozdíl není v ceně ani ve značce, ale v tom, kolik tekutiny pomůcka udrží a jak se nosí. Lehký únik pár kapek při zakašlání potřebuje něco úplně jiného než trvalý únik u ležícího člověka.

Druhý rozdíl je v soběstačnosti. Někdo se sám oblékne a dojde na toaletu, jen se občas nestihne. Jiný je upoutaný na lůžko a pomůcku mu mění pečující. Podle toho se vybírá střih, ne jen savost.

Inkontinenční vložky a vložné pleny

Vložky se hodí na lehký a střední únik. Připomínají silnější dámskou vložku a lepí se do vlastního spodního prádla. Nosí je hlavně lidé, kteří zůstávají aktivní, chodí ven a chtějí, aby pomůcka nebyla vidět ani cítit.

O stupeň výš stojí takzvané vložné pleny, někdy se jim říká anatomické. Mají tvar přizpůsobený tělu a větší savost než obyčejná vložka. Drží je fixační kalhotky, tedy pevné síťové kalhotky, které vypadají jako spodní prádlo a dají se prát. Kombinace vložné pleny a fixačních kalhotek bývá levnější a příjemnější než plena pro celý den, pokud únik není silný.

Inkontinenční kalhotky

Natahovací savé kalhotky jsou dnes u seniorů asi nejoblíbenější. Navléknou se jako běžné spodní prádlo, po stranách se dají roztrhnout a sundat, takže nejsou vidět žádné lepicí pásky. Hodí se pro člověka, který je ještě pohyblivý, sám se obleče a chce zůstat samostatný.

Nevýhoda je v manipulaci. U ležícího nebo špatně pohyblivého člověka se natahovací kalhotky mění hůř než plena s lepítky, protože pečující musí zvednout nohy a přetáhnout je přes boky. Pro trvale ležící pacienty proto často nejsou první volba.

Zalepovací pleny

Klasická plena s lepicími pásky se otevře, podloží a zapne po stranách, aniž by se musely zvedat nohy. To z ní dělá běžnou pomůcku pro ležící a málo pohyblivé seniory, o které se stará někdo druhý. Mívá nejvyšší savost z celé nabídky a používá se často přes noc.

Pro chodícího a samostatného člověka je naopak zbytečně objemná a hůř se s ní chodí na toaletu. Tady platí, že nejsavější neznamená nejlepší. Rozhoduje situace konkrétního člověka, ne číslo na obalu.

Podložky a doplňky

Vedle pomůcek, které se nosí na těle, existují ještě absorpční podložky pod ležícího člověka. Chrání matraci a prostěradlo a používají se hlavně v noci nebo u lidí upoutaných na lůžko. Neřeší únik samy o sobě, spíš doplňují plenu a usnadňují úklid.

K tomu patří fixační kalhotky, o kterých už byla řeč. Nejsou to pleny, ale síťové kalhotky, které drží vložnou plenu na místě. Perou se a používají opakovaně, takže samy o sobě nákup skoro nezvednou. U kombinace vložná plena a fixační kalhotky bývá výsledek levnější než jednorázová plena pro celý den, když únik není silný.

Velikost a savost jsou dvě různé věci

Tady se chybuje nejčastěji. Lidé řeší velikost jako u oblečení a savost si k tomu nepřidají. Přitom obojí je potřeba vybrat zvlášť.

Velikost se u plen a kalhotek určuje podle obvodu pasu nebo boků, ne podle výšky nebo hmotnosti. Výrobci mají vlastní tabulky, a co je u jedné značky velikost L, může být u druhé M. Špatně padnoucí plena je hlavní příčina protékání. Když je moc velká, tekutina uniká podél nohou, když je moc malá, škrtí a odře kůži.

Savost udává, kolik tekutiny pomůcka udrží. Vyšší savost se hodí na noc a na silnější únik, přes den u lehčí inkontinence stačí méně savá a méně objemná varianta. Jeden člověk klidně používá dva typy najednou, slabší přes den a silnější na noc. Není to plýtvání, spíš rozumné rozdělení.

Při první koupi pomáhá změřit obvod pasu a boků krejčovským metrem a porovnat ho s tabulkou konkrétní značky přímo na obalu nebo na webu výrobce. Odhad od oka podle postavy bývá vedle. Zvlášť u hubených seniorů, kterým váha klesla, sedí často menší velikost, než by člověk čekal.

Kůže pod plenou snadno zapaří a podráždí se. Proto se pomůcka mění pravidelně, ne až když je úplně plná, a k tomu patří šetrná hygiena a ochranné krémy. Zanedbaná péče o kůži způsobí opruzeniny, které se pak léčí déle než samotný únik.

Kdy pomůcky hradí pojišťovna

Inkontinenční pomůcky patří mezi zdravotnické prostředky, které zdravotní pojišťovna hradí na poukaz. Poukaz vystaví lékař, nejde o nákup, který si člověk sám odškrtne v lékárně bez papíru. Předepsat je může praktický lékař nebo odborník podle příčiny úniku, nejčastěji urolog, gynekolog nebo geriatr.

Nárok se odvíjí od stupně inkontinence, který posoudí lékař. U lehkého úniku bývají podmínky jiné než u středního a těžkého. Výši úhrady i počet hrazených kusů určují pravidla zdravotní pojišťovny a ta se čas od času mění, takže konkrétní čísla nemá smysl přebírat z druhé ruky. Spolehlivá informace je jedině ta aktuální od lékaře a od vlastní pojišťovny.

Stupeň inkontinence není odhad, ale závěr lékaře podle toho, jak často a jak silně moč uniká. Právě od něj se odvíjí, jaké pomůcky a v jakém množství lze na poukaz předepsat. Proto se první návštěva u lékaře nevyplatí odkládat, i když se o tématu člověku mluví těžko. Lékaři i sestry ho řeší dennodenně a nedělají z něj drama.

Důležité je vědět, že úhrada nemusí pokrýt cenu úplně. U dražších nebo objemnějších balení může být rozdíl, který doplácí pacient. Někdy se proto vyplatí probrat s lékařem i jinou značku nebo typ se stejnou savostí, u kterého je doplatek nižší. Lékárny i výdejny pomůcek s tím obvykle poradí.

Papírová i elektronická podoba poukazu má omezenou platnost a pomůcky se vydávají po nějakou dobu dopředu, ne na celý rok najednou. Kdo čerpá pravidelně, ten se domluví s lékařem na tom, jak předpis obnovovat, aby doma nikdy nedošly zásoby.

Širší souvislosti úhrady zdravotnických prostředků na poukaz a příspěvků na pomůcky shrnuje přehledový článek Kompenzační pomůcky pro seniory: přehled a úhrada pojišťovnou.

Kde pomůcky pořídit

Inkontinenční pomůcky se vydávají v lékárnách a ve specializovaných výdejnách zdravotnických prostředků, které s pojišťovnami běžně účtují. Tam pomůcku na poukaz vyzvednou a doplatek, pokud nějaký je, doplatí na místě. Část výdejen pomůcky i rozveze domů, což pomůže rodinám, kde se o seniora stará někdo pracující nebo bydlící daleko.

Prodávají se i v drogeriích a e-shopech bez poukazu, jenže tam za ně člověk zaplatí plnou cenu. To dává smysl na vyzkoušení nového typu nebo na přemostění, než se vyřídí předpis. Jako trvalé řešení je to zbytečně drahé, když na úhradu vzniká nárok.

Značek je na trhu víc a mezi sebou soupeří cenou i střihem. Jméno na obalu ale samo o sobě nic neříká. Co sedí jednomu člověku, druhého odírá, protože každá řada má trochu jiný tvar. Proto se vyplatí vyzkoušet víc variant, ne se hned upnout na jednu.

Jak vybrat konkrétní pomůcku

První otázka nezní jaká značka, ale jak silný je únik a jak pohyblivý je člověk. Od toho se odvíjí všechno ostatní. Samostatnému seniorovi, který chodí ven, sedí natahovací kalhotky nebo vložky. Ležícímu člověku spíš zalepovací plena a podložka na noc.

Rozumný postup je začít menším balením a vyzkoušet, jak pomůcka padne a jestli neprotéká. Velké zásoby jedné velikosti nakoupené předem se pak těžko vyměňují, když se ukáže, že střih nesedí. Teprve když typ i velikost sedí, má smysl řešit větší balení a poukaz.

Vyplatí se počítat i s tím, že potřeba se v čase mění. Po nemoci, operaci nebo při zhoršení hybnosti se únik zhorší a pomůcka, která stačila půl roku, najednou nestačí. Pravidelná kontrola u lékaře k tomu patří, i kvůli tomu, aby se nepřehlédla léčitelná příčina úniku.

Kombinovat typy je běžné a rozumné. Přes den lehčí kalhotky nebo vložky, které nejsou vidět pod oblečením, na noc silnější plena, aby se nemusela měnit každou chvíli. Někomu vyhovuje jiná pomůcka na cestu a na výlet než doma. Cílem není použít jeden univerzální kus na všechno, ale poskládat to tak, aby člověk zbytečně netrpěl ani zbytečně nepřeplácel.

Do výběru patří i názor toho, kdo pomůcku nosí. Senior, který se stydí a pomůcka mu není příjemná, ji odkládá a raději omezí pohyb ven. To pak škodí víc než samotný únik. Když je pomůcka pohodlná a nekřičí přes oblečení, člověk s ní žije normálně dál.

Na co si dát pozor

Nejčastější chyba je vybírat podle ceny a nápisu na obalu místo podle míry úniku a pohyblivosti. Nejsavější plena není automaticky nejlepší, u chodícího člověka spíš překáží a zbytečně se draží. Naopak úspora na slabé pomůcce se vymstí protékáním a nočním praním.

Druhá věc je kůže. Když se plena mění pozdě nebo se zanedbá hygiena, přijdou opruzeniny a s nimi bolest, která obtěžuje víc než samotný únik. Pravidelná výměna a suchá, ošetřená kůže jsou důležitější než značka pomůcky.

A do třetice papírování. Bez poukazu od lékaře platí člověk plnou cenu, i když by na úhradu měl nárok. Zajít včas k lékaři, nechat posoudit stupeň inkontinence a domluvit se na předpisu ušetří jak peníze, tak starosti s doháněním prázdné skříně. Pravidla úhrady se navíc mění, proto se aktuální stav ověřuje přímo u pojišťovny, ne podle staršího letáku.

Čím začít

Nejjednodušší první krok je objednat se k praktickému lékaři nebo urologovi a nechat posoudit stupeň inkontinence. Bez toho se těžko pozná, jestli stačí vložka na slabší únik, nebo je potřeba zalepovací plena přes noc.

Než se nakoupí zásoba na měsíce dopředu, vyplatí se vyzkoušet menší balení od pár typů a velikostí. Co sedí jednomu člověku, druhému protéká nebo dře, a tohle se nedá odhadnout jinak než reálnou zkouškou na kůži a v pohybu.