První měsíc důchodu bývá krásný. Žádný budík, žádné porady, konečně klid. Kolem třetího měsíce se ale u mnoha lidí dostaví nečekaný pocit: dny jsou dlouhé, telefon nezvoní a člověku chybí nejen práce, ale hlavně lidé a pocit, že je k něčemu. Není to slabost, je to normální reakce na ztrátu režimu, který čtyřicet let určoval život. A dá se s tím pracovat.
Proč mít v důchodu program, ne jen volno
Práce dávala životu tři věci, které si člověk uvědomí až zpětně: strukturu dne, společnost a smysl. Volno je nenahradí samo od sebe, nekonečné volno bez obsahu se rychle změní v televizi od rána do večera a v okruh myšlenek kolem nemocí.
Aktivní stáří není fráze, je to nejlepší dostupná prevence. Pohyb udržuje soběstačnost, učení a koníčky mozek, společnost chrání před depresí. Nejde o výkon, jde o pravidelnost. Kalendář, ve kterém je v úterý plavání, ve čtvrtek vnoučata a v sobotu trh, dělá pro zdraví víc než předsevzetí „budu víc odpočívat”.
Praktická rada pro čerstvé důchodce zní: neplánovat velké změny hned, ale do půl roku si postavit nový týdenní rytmus. Dvě tři pravidelné aktivity venku z domu jsou základ, na který se dá nabalovat zbytek.
Učit se dá v každém věku: univerzity třetího věku a kurzy
Vzdělávání je nejrozšířenější „objev” českých důchodců posledních let. Univerzity třetího věku fungují při většině veřejných vysokých škol, stojí obvykle jen stokoruny za semestr a nabízejí od historie umění přes psychologii po astronomii. Nezkouší se na známky, chodí se pro radost, a jak absolventi rádi říkají, spolužáky člověk potká i po sedmdesátce.
Kdo nechce na přednášky dojíždět, najde virtuální univerzitu třetího věku, která běží online a v konzultačních střediscích i v menších obcích, typicky v knihovnách. Vedle toho existují jazykové kurzy pro seniory, počítačové kurzy, kurzy paměti nebo fotografování, pořádají je knihovny, kluby seniorů i vzdělávací spolky.
Samostatnou kapitolou je digitální svět, který otevírá přístup ke kurzům, přednáškám i kontaktu s rodinou. Kdo s internetem teprve začíná, najde povzbuzení i konkrétní první kroky v průvodci senioři a internet.
Pohyb, který baví a nebolí
U pohybu v důchodu neplatí „čím víc, tím líp”, ale „hlavně pravidelně a rád”. Nejosvědčenější je obyčejná chůze, procházky, výlety, a česká klasika posledních let, nordic walking, tedy chůze s holemi, která zapojí i ruce a odlehčí kloubům. Skupiny chodců fungují při klubech seniorů i sokolských jednotách po celé republice.
Plavání a cvičení ve vodě svědčí kloubům a zádům, bazény mívají vyhrazené hodiny pro seniory s mírnějším tempem. Jóga, tai-či a zdravotní cvičení pro seniory rozvíjejí rovnováhu a ohebnost, obojí přímo snižuje riziko pádů. A pro bývalé sportovce existují seniorské oddíly tenisu, stolního tenisu, pétanque i turistiky.
Zahrádka je pohyb, který se nepočítá, a přitom počítá dvojnásob. Práce venku, ohýbání, nošení, to vše udržuje tělo v provozu přirozeně a s viditelným výsledkem. Kdo zahradu nemá, může zkusit komunitní zahrady ve městech, které rády přivítají zkušené pěstitele.
Před začátkem výraznější pohybové novinky po delší pauze se vyplatí krátká konzultace s praktickým lékařem, hlavně u srdečních potíží a po operacích. Skoro nikdy nezní odpověď „nehýbejte se”, spíš „tohle ano, tamto pomalu”.
Koníčky staré i nové: ruce a hlava v akci
Důchod je ideální čas oprášit koníčky odložené kvůli práci a vyzkoušet ty, na které nikdy nedošlo. Ruční práce zažívají návrat, pletení, šití, řezbářství, modelaření, včelaření. Vedle radosti z výsledku drží v kondici jemnou motoriku a soustředění.
Silnou kategorií jsou koníčky s příběhem. Sestavování rodokmenu, které se s digitalizovanými matrikami dá dělat z domova a vtáhne celou rodinu. Sepisování vzpomínek nebo kroniky obce. Fotografování, sbírky, lokální historie. Tyhle činnosti mají velkou hodnotu i pro okolí, vnoučata jednou ocení babiččin sešit vzpomínek víc než cokoli z obchodu.
Hlavu udržují v kondici i hry a luštění, šachy, karty, křížovky, sudoku, kvízy v klubech. A čtení, na které konečně je čas, knihovny půjčují zdarma nebo za symbolický roční poplatek a pro hůř vidoucí mají audioknihy a knihy s velkým písmem.
Být užitečný: dobrovolnictví a mezigenerační projekty
Pocit užitečnosti je po odchodu z práce to, co chybí nejvíc, a dobrovolnictví ho vrací nejrychleji. Senioři se uplatňují v knihovnách, muzeích, charitách, útulcích, při doučování dětí nebo jako průvodci. Existují i programy, kde senioři předčítají dětem ve školkách a školách, mezigenerační projekty patří k těm nejoblíbenějším na obou stranách.
Kdo má profesní zkušenosti, může je předávat dál, mentoring začínajících podnikatelů, pomoc spolkům s účetnictvím, vedení kroužků. Dobrovolnická centra ve větších městech pomohou najít činnost podle sil a chuti, stačí se ozvat.
Užitečnost začíná i doma: hlídání vnoučat je práce k nezaplacení. Jen pozor, aby se z radosti nestala povinnost na plný úvazek, hranice si nastavuje každý sám.
Cestování a výlety: se slevami a ve společnosti
Cestovat se dá v důchodu levněji než kdy dřív. Vlaky i autobusy nabízejí seniorské slevy, existují seniorské zájezdy s pomalejším tempem i speciální pobyty se zdravotním programem. Kluby seniorů a obce pořádají jednodenní výlety za památkami, do divadel a termálních lázní, často s dopravou od domu.
Pro samostatné cestovatele jsou tu turistické spolky, Klub českých turistů má seniorské odbory a značené trasy pro každou kondici. A kdo velké cesty nemiluje, objevuje okolí: hrady, rozhledny, muzea v sousedních okresech, kam se „nikdy nedostalo”. U cest do zahraničí nezapomínat na cestovní pojištění, které je pro seniory dražší, ale při zdravotních potížích nenahraditelné.
Společnost: kluby, spolky a noví přátelé
Většina aktivit z tohoto přehledu má společného jmenovatele: lidi. Právě společnost je to, co dělá z aktivit radost a z týdne těšení. Kluby seniorů fungují téměř v každé obci, pořádají přednášky, cvičení, výlety i obyčejná posezení. Aktivní jsou i spolky, zahrádkáři, Sokol, myslivci, chovatelé, farnosti a sbory.
Nové přátele přivádí i samotná aktivita, spolužáci z univerzity třetího věku, parta z bazénu, sousedé z komunitní zahrady. Pro lidi, kterým se hůř vychází z domu, existují telefonické kluby a online setkávání, důležité je nezůstat sám, forma je druhořadá.
Nejlepší rada na závěr je od lidí, kteří důchod žijí naplno: vybrat si dvě věci, které vždycky lákaly, a příští týden je zkusit. Ne studovat nabídky, ne čekat na září, zkusit. Nejhorší, co se může stát, je, že to nebude ono a přijde na řadu další nápad. A nejlepší, co se může stát, je nový kus života.
