Kvízy pro seniory se dnes prodávají jako aplikace s měsíčním předplatným i jako sešity v trafice. Přitom nejlevnější verze leží doma v šuplíku: papír, tužka a někdo, kdo otázky přečte nahlas.
S hlavou přitom kvíz pracuje jinak než křížovka. U křížovky napovídá počet políček a písmeno, které už v tabulce stojí. U kvízu nenapovídá nikdo. Člověk musí sáhnout do paměti a vytáhnout něco, co tam leží klidně čtyřicet let.
Hotové otázky i odpovědi najdete níž. Dají se vytisknout, přečíst u kávy nebo použít v klubu seniorů. Samostatnou kapitolu má lehčí varianta pro lidi s demencí, u které se nesoutěží a špatná odpověď neexistuje.
Čím se kvíz liší od křížovky
Křížovka je práce pro jednoho. Kvíz se dá hrát ve dvou, ve čtyřech i v deseti, a právě v tom je největší rozdíl.
Když někdo přečte otázku nahlas, málokdy zůstane jen u odpovědi. Jeden si vzpomene, že se to učil ve škole, druhý přidá historku a za chvíli se u stolu mluví o něčem úplně jiném. To je dobře. Vzpomínání a mluvení nahlas zaměstnají hlavu víc než tiché doplňování písmen do políček.
Kvíz má ale svou slabinu. Špatně vybrané otázky umí zkazit celé odpoledne. Dotaz na youtubera nebo na loňský seriál nikoho nechytne a jen zbytečně připomene, že se svět posunul někam jinam. Otázky proto vybírejte podle generace, která je bude luštit, ne podle toho, co je zrovna po ruce.
Jednu věc si od kvízu neslibujte. Nenahradí pravidelný trénink. Kdo chce s pamětí pracovat systematicky, najde konkrétní cvičení i paměťové techniky v článku o trénování paměti pro seniory. Kvíz je zábava, u které se trénuje spíš mimochodem.
Deset otázek na rozehřátí
Tahle sada je postavená tak, aby většina lidí zvládla sedm nebo osm otázek. Když padne všech deset hned napoprvé, přitvrďte. Když jich vyjde pět a míň, otázky jsou moc těžké a hra přestane bavit.
- Kdo byl prvním československým prezidentem?
- Kdo napsal knihu Babička?
- Který skladatel je autorem opery Prodaná nevěsta?
- Jak se jmenuje nejvyšší hora České republiky?
- Která řeka je nejdelší na českém území?
- Který československý běžec získal na olympiádě v Helsinkách v roce 1952 tři zlaté medaile?
- Kolik krajů má dnes Česká republika?
- Jak se jmenuje hlavní město Slovenska?
- Ve kterém roce skončila v Evropě druhá světová válka?
- Kdo je autorem malířského cyklu Slovanská epopej?
Odpovědi: 1. Tomáš Garrigue Masaryk. 2. Božena Němcová. 3. Bedřich Smetana. 4. Sněžka. 5. Vltava. 6. Emil Zátopek. 7. Čtrnáct, včetně Prahy. 8. Bratislava. 9. Rok 1945. 10. Alfons Mucha.
Otázky čtěte pomalu a klidně dvakrát. Kdo hůř slyší, ztratí půlku informace hned v první větě a pak už jen tipuje. To není chyba paměti, to je chyba předčítajícího.
Lehčí sada, u které se nikdo nezasekne
Do začátku odpoledne se hodí kolo, které rozehřeje a nikoho neponíží. Následující otázky nezkoušejí vzdělání. Ptají se na věci, které má v hlavě každý.
- Kolik nohou má pavouk?
- Jak se říká mláděti kozy?
- Ze kterého ovoce se vaří povidla?
- Který měsíc má jako jediný v roce méně než třicet dní?
- Kolik dní má přestupný rok?
- Jaká barva vznikne smícháním modré a žluté?
- Který náš strom má listy ve tvaru srdce?
- Kolik je hodin, když velká ručička ukazuje na šestku a malá je kousek za dvanáctkou?
Odpovědi: 1. Osm. 2. Kůzle. 3. Ze švestek. 4. Únor. 5. Tři sta šedesát šest. 6. Zelená. 7. Lípa. 8. Půl jedné.
Poslední otázka bývá zrádnější, než vypadá. Půlku stolu napadne půl dvanácté a teprve pak si to lidé přeříkají znovu. Přesně takové otázky se hodí. Netestují vědomosti, jen chvilku soustředění.
Přísloví, písničky a fotky ze šuplíku
Vědomostní otázky nesednou každému. Kdo nikdy nebyl na dějepis, bude se u letopočtů trápit. Přísloví fungují skoro vždycky, protože je lidé slyšeli od dětství a drží se hluboko.
Doplňte druhou polovinu:
- Bez práce nejsou …
- Kdo jinému jámu kopá, …
- Ranní ptáče dál …
- Komu se nelení, …
- Jak se do lesa volá, …
- Lež má krátké …
Odpovědi: 1. koláče. 2. sám do ní padá. 3. doskáče. 4. tomu se zelení. 5. tak se z lesa ozývá. 6. nohy.
Druhá osvědčená disciplína je hudební kolo. Pustíte prvních pár vteřin písničky a hráči hádají název nebo zpěváka. Melodie se v paměti drží pozoruhodně dlouho, často déle než jména a data. Stačí rádio, staré desky nebo videa na internetu.
Podobně spolehlivě funguje poznávačka předmětů, které se z domácností vytratily. Mandl, necky na prádlo, ruční struhadlo na zelí, plechová dóza od kávy. Kdo takovou věc kdysi držel v ruce, pozná ji obvykle dřív, než si vybaví její název. Když nemáte předmět po ruce, poslouží fotka v mobilu nebo obrázek vytištěný na papíře.
Rodiny mívají po ruce ještě jednu zásobárnu otázek, na kterou se skoro nikdy nemyslí. Fotky ze šuplíku. Kdo je na snímku, kde se to fotilo, který to byl rok, čí je to svatba. Takový kvíz nikdo neprodává a přitom bývá nejzajímavější ze všech, protože odpovědi zná jen ten, kdo u toho byl.
Kde sehnat kvízy zdarma
Nejlevnější zdroj otázek bývá obecní knihovna. Kvízová a soutěžní odpoledne pořádají knihovny i v menších obcích, vstup bývá zdarma nebo za symbolickou částku a otázky připravuje někdo, kdo publikum zná. Podobně fungují kluby seniorů, denní stacionáře a univerzity třetího věku. Přehled dalších aktivit, které se dají v důchodu chytit, shrnuje článek co dělat v důchodu.
Nezapomínejte ani na televizi. AZ-kvíz běží na České televizi desítky let a dá se hrát doma nahlas proti soutěžícím. Nikdo přitom nemusí nic připravovat.
Časopisy s křížovkami mívají uvnitř i kvízové stránky a vycházejí pravidelně. Kdo si je kupuje, obvykle o téhle rubrice ví, jen ji přeskakuje.
Na internetu je kvízů zdarma nepřeberně, ale platí tam větší opatrnost. Slušný kvíz vám ukáže otázky rovnou. Ten podezřelý po vás chce nejdřív e-mail, telefon nebo registraci a výsledek slíbí až potom. Za takovou stránkou obvykle stojí sbírání kontaktů, ne zábava. Kdo se na internetu teprve rozkoukává, najde první kroky i varování v průvodci pro seniory a internet.
Jak si otázky vyrobit sami
Vlastní sada má proti stažené jednu výhodu. Míří na konkrétní lidi, kteří u stolu sedí.
Vycházejte z toho, co ta generace opravdu zažila. Školní docházka, první zaměstnání, tancovačky, filmy, které se hrály v kině, značky, které už neexistují. Otázka na cenu rohlíku před padesáti lety rozjede debatu spolehlivěji než dotaz na hlavní město Peru.
Držte se pravidla jedné odpovědi. Otázky typu „která písnička je nejlepší“ nemají jak skončit a kolo se v nich zasekne.
Střídejte obtížnost. Po dvou těžkých otázkách zařaďte jednu, kterou zvládne každý. Kdo dvakrát po sobě neví, přestává hrát.
Odpověď si ověřte dřív, než otázku položíte. Nic nezkazí kvíz tak jako patnáctiminutový spor o letopočet, který nemá kdo rozsoudit.
A zapisujte si, co sedlo. Otázky, u kterých se stůl bavil, se dají za rok použít znovu a nikdo si nevzpomene, že už je jednou slyšel.
Lehčí kvízy pro lidi s demencí
U člověka s demencí se pravidla mění od základu. Klasický vědomostní kvíz tady nemá co dělat. Otázka, na kterou si nejde vzpomenout, není výzva, ale připomínka toho, co se ztrácí. Pár takových otázek za sebou a chuť hrát skončí nadobro.
Co funguje líp:
- Ptejte se na dávnou paměť, ne na včerejšek. Otázka „co jsme dělali dopoledne“ je past. Otázka „co se u vás doma vařilo o Vánocích“ je pozvánka k vyprávění.
- Nabídněte výběr ze dvou možností nebo odpověď ano a ne. Volné vybavování bývá těžké, poznávání jde mnohem snáz.
- Jedna otázka, pak ticho. Odpověď může přijít až po půl minutě. Do té pauzy neskákejte.
- Zapojte předměty a smysly. Stará valcha, mlýnek na kávu, vůně skořice, píseň z rádia. Věc, kterou si člověk může vzít do ruky, pomáhá víc než papír.
- Nikdy neopravujte. Když odpověď nesedí, přijměte ji a mluvte dál. Cílem je rozhovor, ne správné skóre.
Konec kola pozná pečující obvykle dřív než hráč. Odvrácený pohled, podrážděnost nebo opakované „já nevím“ jsou signál, že je čas přestat, i kdyby zbývaly dvě otázky. Vrátit se dá zítra.
Podrobnější rady pro každodenní péči, včetně komunikace a denního režimu, shrnuje text o péči o člověka s demencí doma. Kvíz ani jiná aktivita přitom není léčba. Národní zdravotnický informační portál mezi preventivní faktory řadí náročnější duševní činnost, třeba čtení nebo učení se cizímu jazyku, a udržování sociálních kontaktů. Zaručená prevence demence to ale není a žádná hra nemoc nezastaví.
Jak uspořádat kvízové odpoledne
Nejčastější chyba organizátorů je délka. Padesát otázek zní jako dobrá zásoba, jenže pozornost vydrží kratší dobu, než organizátor čeká, a poslední kola se odbývají. Na hodinu bohatě stačí patnáct až dvacet otázek rozdělených do kol po pěti, mezi nimi přestávka na kávu.
Ve dvojicích se hraje líp než jednotlivě. Když se dva radí, nikdo nezůstane s prázdnou hlavou sám před ostatními a ostuda se rozdělí napůl.
Otázky připravte i na papír, ne jen ústně. Velké písmo, jedna otázka na řádek, dost místa na odpověď. Kdo hůř slyší nebo si potřebuje otázku přečíst znovu, nemusí se pak doptávat a zdržovat ostatní.
Cena se hodí, ale nemusí být žádná sláva. Tabulka čokolády nebo kalendář udělají svoje. Podstatnější je způsob vyhlášení. Nahlas čtěte body vítězů, poslední místa nechte být.
A ještě drobnost, na kterou se zapomíná. Časový limit patří do televize, ne ke kuchyňskému stolu. Tlak na rychlost sráží výkon lidem, kteří by na odpověď za pár vteřin přišli.
Kdo hraje s vnoučaty, může zkusit obrácené kolo. Každá generace připraví pro tu druhou pět otázek. Babička se ptá na vaření, sušení sena nebo na to, jak se dřív pralo. Vnuk na mobil, na hudbu a na sport. Většinou se ukáže, že obě strany vědí míň, než čekaly, a hraje se pak úplně jinak než při klasickém kvízu, kde starší tahá za kratší konec.
Na co si dát pozor
Kvíz není test paměti a už vůbec ne vyšetření. Online „testy demence“ a bleskové zkoušky mozku, které se objevují na sociálních sítích, neposoudí nic. Rozdíl mezi běžnou zapomnětlivostí a začínajícím problémem umí posoudit lékař, ne dotazník na internetu. Když se zapomínání zhoršuje, opakuje se dokola tatáž otázka nebo se člověk ztrácí ve známém prostředí, první kroky vedou k praktickému lékaři.
Pozor i na placené aplikace na trénink mozku. Slibují ostrou mysl a někdy i ochranu před demencí. Za to si účtují měsíční poplatek. Vytištěné otázky na papíře nejsou horší než appka, pokud u nich člověk vydrží déle.
Poslední upozornění se týká atmosféry. Kvíz má bavit. Když někdo u stolu mlčí a je mu trapně, chyba nebývá v jeho paměti. Bývá ve výběru otázek. Sada, u které se všichni smějí a hádají, splnila svůj účel líp než ta, u které se soutěží doopravdy.
Shrnutí
Vědomostní kvízy pro seniory potřebují tužku, papír a někoho, kdo otázky přečte nahlas. Vybírejte je podle generace, čtěte pomalu a hrajte raději ve dvojicích. U lidí s demencí se mění zadání: žádné soutěžení, otázky na dávnou paměť, výběr ze dvou možností a nikdy žádné opravování.
Nejjednodušší start je po ruce hned. Vytiskněte deset otázek z tohoto článku, přidejte šest přísloví a pozvěte na kávu někoho, kdo je bude luštit s vámi. Až se sada vyčerpá, otevřete šuplík se starými fotkami. Otázky, které vzniknou nad nimi, nekoupíte nikde.
