Začíná to obvykle maličkostmi, které rodina dlouho omlouvá věkem. Babička se potřetí zeptá na totéž, děda založí brýle do lednice, z nákupu se vrátí bez poloviny věcí. Alzheimerova choroba je zákeřná právě tím, že její začátek splývá s obyčejným stárnutím. Rozdíl přitom rozhoduje o letech: čím dřív se na nemoc přijde, tím víc se dá pro nemocného i rodinu udělat.

Co je Alzheimerova choroba a koho se týká

Alzheimerova choroba je onemocnění mozku, při kterém postupně zanikají nervové buňky a spoje mezi nimi. V mozku se hromadí bílkoviny, které tam nepatří, a mozková tkáň pomalu ubývá. Nejdřív v oblastech, kde sídlí krátkodobá paměť, později i tam, kde se řídí řeč, orientace, úsudek a nakonec základní tělesné funkce.

Nemoc popsal německý lékař Alois Alzheimer už v roce 1906, příčinu ale medicína dodnes plně nezná. Jisté je, že největším rizikovým faktorem je věk. Před šedesátkou je nemoc vzácná, po pětašedesátce se riziko s každým dalším rokem výrazně zvyšuje. Roli hraje i dědičnost, cévní zdraví, cukrovka, vysoký tlak nebo dlouhodobý nedostatek pohybu a sociálního kontaktu.

Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence, stojí zhruba za dvěma třetinami případů. Demence je ale širší pojem, který zahrnuje i další onemocnění s podobnými projevy. V Česku žije s některou formou demence víc než sto tisíc lidí a s tím, jak populace stárne, jejich počet roste.

První příznaky: co už není běžné stárnutí

Zapomenout, kam člověk položil klíče, se stane každému. Varovný signál nastává, když si dotyčný nevybaví, k čemu klíče slouží, nebo najde cestu domů jen s obtížemi z míst, která důvěrně zná.

Typickým prvním projevem je porucha krátkodobé paměti. Nemocný si nepamatuje, co bylo ráno, ale detailně vypráví příhody z mládí. Opakuje stejné otázky po pár minutách, ztrácí nit v rozhovoru, hledá běžná slova. K tomu se přidávají potíže s činnostmi, které dřív zvládal automaticky: placení složenek, vaření podle receptu, obsluha pračky.

Nápadná bývá i změna osobnosti. Dříve společenský člověk se stahuje, protože tuší, že „mu to nemyslí”, a stydí se. Jindy se objeví podezíravost, nemocný obviňuje okolí, že mu schovává věci, které sám založil. Právě tyto projevy rodina často mylně přičítá „těžké povaze” místo nemoci.

Lékaři doporučují jednoduché pravidlo. Když si změn všimne okolí, a ne jen dotyčný sám, a když potíže narušují běžný den, je čas na vyšetření. Obavy z „ostudy” jsou zbytečné, vyšetření paměti je nebolestivé a v horším případě přinese jen jistotu.

Jak probíhá vyšetření a stanovení diagnózy

První kroky vedou k praktickému lékaři. Ten provede základní orientační testy paměti a vyloučí jiné příčiny potíží. Zhoršení paměti totiž způsobuje i špatně léčená štítná žláza, nedostatek vitamínů, deprese, nevhodná kombinace léků nebo dlouhodobá dehydratace. Část „demencí” se po odstranění příčiny výrazně zlepší, proto se vyplatí nezůstat u domácí diagnózy.

Při podezření na demenci posílá praktik pacienta k neurologovi, psychiatrovi nebo geriatrovi. Následují podrobnější paměťové testy, laboratorní vyšetření krve a zobrazovací vyšetření mozku, obvykle CT nebo magnetická rezonance. Testy nejsou zkouška, u které se dá propadnout. Zjišťují, které oblasti myšlení nemoc zasáhla a jak moc, aby šla nastavit léčba i podpora.

K vyšetření pomáhá, když nemocného doprovodí někdo blízký. Lékař potřebuje slyšet i pohled rodiny, protože sám pacient si potíže často neuvědomuje nebo je zlehčuje. Užitečné je přinést seznam užívaných léků a stručný popis, co se změnilo a od kdy.

Fáze nemoci: co přichází a kdy

Průběh je u každého jiný a roky se mohou lišit, lékaři ale popisují tři základní fáze, které rodině pomáhají zorientovat se v tom, co přijde.

V lehké fázi převažují poruchy krátkodobé paměti a drobné selhávání v běžných činnostech. Nemocný žije doma, zvládá se o sebe postarat, potřebuje ale dohled nad léky, penězi a úřady. Právě v této fázi je čas vyřídit důležité dokumenty, plnou moc, případně předběžné prohlášení, dokud je nemocný právně způsobilý rozhodovat o svém životě.

Ve střední fázi už nemocný potřebuje pomoc každý den. Přestává poznávat vzdálenější příbuzné, bloudí i na známých místech, zaměňuje denní dobu, může odcházet z domova. Objevují se úzkosti, podrážděnost, někdy halucinace. Péče doma je stále možná, obvykle ale jen s pomocí terénních služeb a s velkým nasazením rodiny.

V těžké fázi nemocný přestává komunikovat, nepoznává nejbližší, ztrácí schopnost chůze, sebeobsluhy a příjem potravy vyžaduje pomoc. V této fázi rodiny nejčastěji volí specializované pobytové zařízení, protože péče vyžaduje odborný personál nepřetržitě. Jak takové zařízení funguje a jak ho vybrat, popisuje podrobně článek o domovech se zvláštním režimem a alzheimer centrech.

Od prvních příznaků do těžké fáze uplyne obvykle řada let, často víc než deset. Tempo se nedá spolehlivě předpovědět, zpomalit ho ale pomáhá včasná léčba a aktivní život.

Léčba: vyléčit zatím nejde, zpomalit ano

Lék, který by Alzheimerovu chorobu vyléčil nebo zastavil, zatím neexistuje. Dostupné léky, takzvaná kognitiva, dokážou u části pacientů průběh zpomalit a oddálit těžší fáze. O jejich nasazení rozhoduje specialista podle stadia nemoci a snášenlivosti. Ve světě už nastupují i novější léky cílící přímo na bílkoviny v mozku, jejich dostupnost v Česku je zatím omezená.

Stejně důležitá jako tablety je nefarmakologická péče. Pravidelný denní režim, trénink paměti přiměřený možnostem, pohyb, kontakt s lidmi a činnosti, které měl nemocný vždycky rád. Mozek s demencí pracuje nejlépe v klidném, předvídatelném prostředí bez zbytečných změn.

Léčí se také doprovodné potíže, nespavost, deprese, neklid. A hlídá se celkové zdraví, protože neléčený vysoký tlak nebo cukrovka průběh demence zhoršují. Přehled toho, na co si ve vyšším věku dávat pozor, nabízí souhrnný text o zdraví ve stáří.

Zázračné doplňky stravy z reklam jsou samostatnou kapitolou. Slibují „výživu mozku” za stovky korun měsíčně, jejich účinek na demenci ale prokázaný není. Kdo chce pro nemocného něco udělat, investuje čas do společných procházek spíš než do kapslí.

Co nemoc znamená pro rodinu

Diagnóza Alzheimerovy choroby dopadá na celou rodinu a bývá to běh na roky. Pečující potřebují informace, praktickou pomoc a čas na odpočinek, jinak se sami vyčerpají. K dispozici jsou terénní pečovatelské služby, denní stacionáře i odlehčovací pobyty, s finanční stránkou péče pomáhá příspěvek na péči.

Poradenství zdarma nabízí Česká alzheimerovská společnost a její kontaktní místa po celé republice, včetně podpůrných skupin pro pečující. Tam rodiny najdou i praktické kurzy, jak s nemocným komunikovat, jak upravit domácnost a jak zvládat náročné situace, na které se doma nedá připravit.

Nemoc bere vzpomínky, ne však cit. Lidé s pokročilou demencí vnímají laskavý tón, dotek a atmosféru dlouho poté, co přestanou poznávat tváře. Na tom se dá stavět do poslední fáze: společně poslouchat oblíbené písničky, listovat albem, držet za ruku. To zůstává, i když slova dojdou.