„Dědeček jí jako vrabec, ale on toho přece už tolik nepotřebuje.” Věta, kterou pečující rodiny říkají s klidem, přitom popisuje jeden z nejčastějších zdravotních problémů českých seniorů. Podvýživa se netýká jen lidí v nouzi. Plíživě postihuje i seniory z dobře zajištěných rodin, protože přichází nenápadně a dlouho se schovává za „normální stárnutí”.

Méně energie, víc bílkovin: v čem se stáří liší

Starší tělo skutečně potřebuje méně kalorií, protože ubývá svalů a pohybu. Jenže potřeba bílkovin, vápníku, vitamínů a tekutin neklesá, u bílkovin naopak roste. Sval ve stáří ubývá sám od sebe a tělo ho z méně vydatné stravy hůř staví. Kdo jí „jako vrabec”, ztrácí hlavně svaly, a s nimi stabilitu, soběstačnost a odolnost proti nemocem.

V praxi to znamená jediné: talíř seniora může být menší, ale musí být vydatnější. Bílkovina by se měla objevit v každém hlavním jídle. Maso, ryby, vejce, tvaroh, sýry, luštěniny, zakysané mléčné výrobky. Právě mléčné výrobky jsou pro seniory praktické, protože se snadno jedí i při potížích s kousáním a přidávají vápník pro kosti.

Chuť k jídlu ve stáří přirozeně klesá. Slábne čich a chuť, jídlo „nechutná jako dřív”, žaludek se rychleji zaplní. K tomu se přidávají špatně padnoucí zubní protézy, léky tlumící chuť a osamělost, protože vařit sám pro sebe a jíst sám u stolu je pro mnoho lidí to nejtěžší.

Jak poznat podvýživu dřív, než ji odhalí nemocnice

Nejjednodušším ukazatelem je váha. Nechtěné zhubnutí, klidně jen o dvě tři kila za pár měsíců, je u seniora vždy důvod zpozornět. Prakticky pomáhá vážit se doma jednou týdně a zapisovat si to, nebo si všímat nepřímých známek: oblečení najednou plandá, hodinky se točí na zápěstí, snubní prsten padá.

Dalšími signály jsou únava, slabost, časté infekce, špatně se hojící rány a otoky nohou. U pečovaných lidí prozradí hodně pohled do lednice a do koše: vyhazované jídlo, prošlé potraviny, věčně stejné suché rohlíky.

Podvýživa má i svoji skrytou podobu u lidí s nadváhou. Senior může mít kila navíc a přitom mu chybí bílkoviny a svaly. Lékaři tomu říkají sarkopenická obezita a je zrádná v tom, že na váze vidět není.

Kdo má podezření, že blízký hubne nebo dlouhodobě špatně jí, měl by to řešit s praktickým lékařem. Ten může vyšetřit příčiny, od zubů přes štítnou žlázu po deprese, a případně poslat k nutričnímu terapeutovi, jehož péči v indikovaných případech hradí pojišťovna.

Pitný režim: žízeň ve stáří lže

S věkem slábne pocit žízně. Senior se necítí žíznivý, a přesto mu chybí tekutiny, což se projeví únavou, zmateností, bolestí hlavy, zácpou a závratěmi s rizikem pádu. Dehydratace u seniorů patří v létě k častým důvodům převozu do nemocnice, přitom začíná doma a nenápadně.

Obvyklé doporučení zní kolem jednoho a půl až dvou litrů tekutin denně, pokud lékař kvůli srdci nebo ledvinám neurčí jinak. Právě u srdečních a ledvinových pacientů platí individuální režim od lékaře, ne obecné rady.

Praxe bývá důležitější než čísla. Pít průběžně celý den, ne večer dohánět, co se přes den zameškalo. Mít sklenici nebo lahev stále na očích, u křesla, u postele, na kuchyňské lince. Střídat vodu se slabým čajem, ředěnými šťávami, polévkou. Káva se počítá jen zčásti a alkohol tělo naopak odvodňuje. U lidí s demencí musí pití hlídat a aktivně nabízet okolí, sami si neřeknou.

Kdy dává smysl doplňková výživa

Nutriční nápoje, známé pod značkami jako Nutridrink, nejsou náhrada jídla pro každého. Mají místo tam, kde běžná strava nestačí: při hubnutí, po operacích, při onkologické léčbě, u pokročilé demence nebo když člověk zvládne sníst jen málo. V malém objemu nabízejí hodně energie a bílkovin.

Používat se mají jako doplněk mezi jídly, ne místo oběda, jinak chuť k běžnému jídlu ještě víc utlumí. Při zdravotní indikaci je může předepsat lékař, typicky nutriční ambulance, a pojišťovna se na nich podílí. Kupovat je preventivně „pro jistotu” zdravému seniorovi smysl nedává, za stejné peníze pořídí rodina tvaroh, vejce a ryby s lepším výsledkem.

Totéž platí o většině doplňků stravy z reklam. Vitamín D má ve stáří své opodstatnění a lékaři ho seniorům běžně doporučují, zbytek pestré palety kapslí a prášků obvykle jen zatěžuje peněženku. Konkrétní doplňky má smysl řešit s lékařem, ne podle televizní reklamy.

Jídlo je i společnost, ne jen živiny

U seniorů rozhoduje o talíři z velké části psychika. Člověk, který jí ve společnosti, sní víc a s větší chutí než ten, kdo jí sám u televize. Společný nedělní oběd s rodinou, docházení na obědy do klubu seniorů nebo jídelny, to všechno je výživové opatření stejně důležité jako bílkoviny.

Pro seniory, kterým už vaření nejde, existují rozvozy obědů, které zajišťují obce i soukromé firmy, a pečovatelské služby pomohou s nákupy i přípravou jídla. Rodina zase pomůže tím, že navaří do mrazáku porce na týden dopředu, velké vaření jednou týdně je schůdnější než denní dojíždění.

A poslední rada z praxe: měkká strava není trest. Když zuby nebo polykání zlobí, dá se plnohodnotně jíst i z mixovaných polévek, pomazánek, tvarohu a dušené zeleniny. Rozhodující je, co v jídle je, ne jak vypadá. Talíř seniora má být menší kopec, ale z pořádných surovin.