„Je to stařecká demence, s tím se nedá nic dělat.” Věta, kterou rodiny slýchají od známých a sousedů a kterou si bohužel občas řeknou i samy. Jenže stařecká demence není diagnóza a rozhodně neplatí, že se s demencí nedá nic dělat. Za zhoršováním paměti a myšlení ve stáří stojí různé nemoci, každá se chová jinak, jinak se léčí a část příčin jde dokonce zvrátit.

Demence je zastřešující pojem, ne jedna nemoc

Demence označuje stav, kdy myšlení, paměť, orientace, řeč a úsudek upadají natolik, že člověk přestává zvládat běžný život. Není to nemoc sama o sobě, spíš společný projev řady onemocnění mozku. Podobně jako horečka doprovází chřipku i zápal plic, demence doprovází Alzheimerovu chorobu, cévní poškození mozku i další diagnózy.

Demence přitom není normální součást stárnutí. Zdravý mozek stárne pomalu, člověk si hůř vybavuje jména a potřebuje víc času, ale nezapomíná, jak se vaří čaj, a neztrácí se na cestě do obchodu, kam chodí třicet let. Když se to děje, je to nemoc a patří k lékaři.

Lidový pojem stařecká demence vznikl v dobách, kdy se úpadek myšlení ve stáří považoval za osud. Dnes lékaři vždy pátrají po konkrétní příčině, protože na ní závisí léčba i to, co může rodina čekat.

Nejčastější druhy demence a čím se liší

Zdaleka nejčastější příčinou je Alzheimerova choroba, která stojí zhruba za dvěma třetinami všech demencí. Začíná plíživě poruchami krátkodobé paměti a postupuje pozvolna roky. Podrobně ji popisuje samostatný průvodce Alzheimerovou chorobou, tento text se věnuje demenci jako celku.

Druhou nejčastější je vaskulární, tedy cévní demence. Vzniká, když části mozku odumírají kvůli špatnému prokrvení, typicky po mozkových příhodách nebo při dlouhodobě neléčeném vysokém tlaku a cukrovce. Na rozdíl od plíživého Alzheimera se často zhoršuje skokově: po další drobné příhodě přijde znatelný schod dolů, pak období klidu. Paměť přitom může být zpočátku zachovalá, nápadnější bývá zpomalené myšlení, potíže s rozhodováním a výkyvy nálad.

Demence s Lewyho tělísky se prozrazuje kolísáním stavu během dne, živými zrakovými halucinacemi a ztuhlostí připomínající Parkinsonovu nemoc. Pacient má dobré a špatné hodiny, rodina pak tápe, jestli si potíže nevymýšlí. U této demence je zvlášť důležitá správná diagnóza, protože nemocní špatně snášejí některé léky na zklidnění.

Frontotemporální demence postihuje čelní laloky mozku a začíná často už před sedmdesátkou. Prvním projevem nebývá paměť, ale změna osobnosti a chování. Dříve taktní člověk ztrácí zábrany, říká nevhodné věci, přestává se zajímat o rodinu nebo utrácí bez rozmyslu. Rodiny ji dlouho považují za „zkaženou povahu”, k lékaři se pacient dostává pozdě.

Časté jsou i smíšené demence, kdy se kombinuje Alzheimerova choroba s cévním poškozením. U menší části pacientů demenci způsobují jiné nemoci, Parkinsonova choroba, dlouhodobý alkoholismus nebo úrazy hlavy.

Stavy, které demenci připomínají a dají se léčit

Ne každé zhoršení paměti znamená demenci. Existují stavy, které ji věrně napodobují a po správné léčbě ustoupí. Právě kvůli nim se vyplatí s vyšetřením nečekat.

Nejčastěji jde o depresi. Utlumený, zpomalený senior bez zájmu o okolí působí dementně, přitom ho léčba deprese vrátí do života. Podobně umí paměť zhoršit špatně fungující štítná žláza, nedostatek vitamínu B12, chronická dehydratace nebo nevhodně nakombinované léky, kterých senioři často užívají řadu najednou.

Zvláštní kapitolou je delirium, náhlá zmatenost při infekci, horečce nebo po operaci. Na rozdíl od demence přichází během hodin či dnů a po zaléčení příčiny obvykle odezní. Když se dosud soběstačný senior „ze dne na den pomate”, nejde skoro nikdy o demenci, ale o akutní stav, který patří k lékaři hned.

Jak poznat demenci: příznaky, které nesnesou odklad

Společným jmenovatelem všech demencí je postupná ztráta schopností, které člověk dřív měl. Opakování stejných otázek, založené a „ukradené” věci, bloudění na známých místech, potíže s penězi a úřady, zanedbaná domácnost u dřív pořádného člověka, stažení ze společnosti.

Rodinám pomáhá srovnání s minulostí. Nejde o to, jestli si babička pamatuje jména všech pravnoučat, ale jestli se za poslední rok znatelně změnila. Zhoršení, kterého si všímá okolí, zatímco dotyčný ho popírá, je typické právě pro rozvíjející se demenci.

Vyšetření začíná u praktického lékaře, který udělá orientační test paměti a základní odběry. Na specializované vyšetření posílá pacienta k neurologovi, geriatrovi nebo psychiatrovi, součástí bývá podrobnější testování a zobrazení mozku. Čím dřív se na příčinu přijde, tím víc možností zbývá, u léčitelných příčin úplná úprava, u nevratných demencí léky a režim, které průběh zpomalí.

Co dělat po stanovení diagnózy

Diagnóza demence není konec, ale začátek jiné etapy, na kterou se dá připravit. Dokud nemoc pokročilá není, měl by nemocný s rodinou vyřídit praktické věci: plnou moc k jednání s úřady a bankou, případně předběžné prohlášení o tom, kdo se o něj má starat, až rozhodovat nezvládne. Odkládání těchto kroků později přináší měsíce úřadování navíc.

Rodina by měla vědět o příspěvku na péči a terénních službách, které pomáhají udržet nemocného doma co nejdéle. V pozdějších fázích, hlavně při bloudění a nočním neklidu, přichází na řadu specializovaná pobytová péče. Jak fungují domovy se zvláštním režimem, známé jako alzheimer centra, popisuje samostatný článek. Určeny jsou přitom lidem se všemi typy demence, nejen s Alzheimerovou chorobou.

Bezplatné poradenství rodinám nabízí Česká alzheimerovská společnost, která se přes název věnuje všem demencím. Pomůže zorientovat se ve službách, dávkách i v tom, jak s nemocným komunikovat.

Demence mění život celé rodiny na roky dopředu. O to víc platí, že „stařecká demence, s tím se nedá nic dělat” je nejhorší rada, jakou si rodina může dát. Správná diagnóza určí, co se dá léčit, co zpomalit a na co se připravit. To všechno je lepší než čekat, až rozhodne krize.