„Babička nějak zvadla. Nic ji nebaví, pořád si stěžuje na záda a skoro nejí. No, věk, co chcete.” Takhle nějak zní nejčastější popis deprese u seniora, kterou nikdo depresí nenazval. Smutek ve stáří se považuje za normální, a to je omyl s vážnými následky. Deprese je nemoc v každém věku, ve stáří se jen hůř pozná a méně často léčí.

Deprese ve stáří vypadá jinak než u mladých

Mladší člověk s depresí obvykle mluví o smutku a beznaději. Senior mnohem častěji mluví o těle. Bolesti zad, hlavy, břicha, únava, nespavost, nechutenství. Obchází lékaře s potížemi, na které se nic nenajde, a s každým negativním vyšetřením roste bezradnost na obou stranách.

K tělesným stížnostem se přidávají změny, kterých si všímá spíš okolí. Ztráta zájmu o věci, které měl člověk rád, zahrádka zarůstá, křížovky leží netknuté. Stažení z kontaktů, odříkání návštěv, jednoslovné odpovědi do telefonu. Podrážděnost tam, kde bývala trpělivost. Zanedbávání sebe i domácnosti u dřív pořádného člověka.

Úzkost k tomu často patří jako dvojče deprese. Projevuje se strachem o zdraví, o peníze, o rodinu, nekonečným přemíláním starostí, bušením srdce a strachem zůstat sám doma nebo naopak vyjít ven. U seniorů se úzkost a deprese často kombinují a jedno živí druhé.

Spouštěčem bývá životní zlom. Odchod do důchodu a ztráta denního režimu, úmrtí partnera, nemoc, stěhování, ztráta řidičského průkazu jako ztráta samostatnosti. Přispívá i samota a některé nemoci a léky, deprese častěji doprovází Parkinsonovu nemoc, stavy po mozkové příhodě nebo poruchy štítné žlázy.

Deprese, nebo začínající demence? Časté dilema rodin

Zpomalené myšlení, špatné soustředění a zapomínání patří k depresi stejně jako k demenci, a rodiny proto obě nemoci snadno zamění. Lékaři přitom mají vodítka, která pomáhají rozlišit, o co jde.

Deprese obvykle přichází rychleji, v řádu týdnů, a blízcí umí často říct, od kdy „to začalo”. Demence se plíží roky. Člověk s depresí si na paměť stěžuje, zveličuje své selhávání a na otázky odpovídá „nevím”, zatímco člověk s demencí potíže spíš popírá a překrývá historkami. Depresivní senior zůstává orientovaný, ví, kolikátého je a kde je, jen ho nic nezajímá.

Odlišení je práce pro lékaře, ne pro rodinnou poradu. Obě nemoci se navíc mohou kombinovat a neléčená deprese riziko rozvoje demence zvyšuje. Jak demence začíná a jak se vyšetřuje, popisuje podrobně průvodce demencí. Platí ale jedno povzbudivé pravidlo: deprese je léčitelná a stav, který vypadal jako demence, se po léčbě deprese může výrazně zlepšit.

Jak léčba vypadá a proč funguje i po osmdesátce

Představa, že „v tomhle věku už se s psychikou nic nenadělá”, patří mezi nejškodlivější mýty vůbec. Deprese se ve stáří léčí stejně úspěšně jako u mladších, jen léčba vyžaduje víc trpělivosti.

Cesta začíná u praktického lékaře. Ten vyloučí tělesné příčiny, štítnou žlázu, chudokrevnost, nežádoucí účinky léků, a může nasadit léčbu sám nebo poslat k psychiatrovi. Antidepresiva u seniorů fungují, nástup účinku ale trvá týdny a lék se vybírá s ohledem na ostatní nemoci a léky. Nejsou návyková a nemění osobnost, jen vracejí nemocnou náladu k normálu. Vysazovat je předčasně, „protože už je dobře”, znamená koledovat si o návrat potíží.

Pomáhá i psychoterapie, která není jen pro mladé, řada terapeutů se seniorům věnuje cíleně. A vedle odborné léčby hrají velkou roli obyčejné věci: denní režim, pohyb venku na světle, pravidelné jídlo a hlavně lidský kontakt. Osamělost je pro psychiku seniora podobně riziková jako kouření pro plíce.

Rodina pomůže nejvíc tím, že potíže nebagatelizuje. Věty „vzchop se” a „jiní jsou na tom hůř” nemocnému nepomohou, spíš prohloubí pocit selhání. Užitečnější je konkrétní podpora: domluvit a doprovodit na vyšetření, pravidelně volat, přijít na kávu, vzít na procházku.

Kdy jednat hned a kam se obrátit

Zbystřit je namístě vždy, když senior mluví o tom, že je všem na obtíž, že „už to nemá cenu” nebo že by „nejraději usnul a neprobudil se”. Takové věty nejsou citové vydírání ani řeči, u starších mužů je riziko sebevraždy statisticky nejvyšší ze všech věkových skupin. Správná reakce je zeptat se přímo, vyslechnout bez poučování a zajistit odbornou pomoc, přes praktika, psychiatrickou ambulanci, v akutním ohrožení života linku 155.

Pomoc na telefonu nabízí bezplatná Linka seniorů 800 200 007 a nepřetržitá Linka první psychické pomoci 116 123. Fungují i pro pečující a rodinné příslušníky, kteří si nevědí rady nebo jsou sami na dně. Ostych volat je zbytečný, právě od toho tyto linky jsou.

Deprese ve stáří není slabost povahy ani povinná daň za věk. Je to nemoc se jménem, diagnózou a léčbou. Největší překážkou nebývá medicína, ale věta „s tím se nedá nic dělat”. Dá. A začíná to obyčejnou návštěvou praktického lékaře.