O zácpě se v rodinách mluví neochotně. Senioři si ji často nechtějí přiznat ani sami sobě, natož ji probírat s lékařem, a tak se s ní klidně trápí potichu celé týdny. Lékaři přitom zácpou myslí víc věcí najednou: tvrdší stolici než obvykle, míň než tři vyprázdnění týdně, nebo pocit, že se střevo nikdy úplně nevyprázdní. Ve vyšším věku jde o jednu z nejběžnějších trávicích potíží, za kterou z velké části může obyčejné stárnutí střev, málo pohybu a nedostatek tekutin.

Proč se střeva ve stáří zpomalí

Trávicí trakt stárne spolu se zbytkem těla. S přibývajícím věkem se tvoří méně trávicích šťáv a hormonů, které řídí, jak rychle střevo posouvá svůj obsah dál, a zpomaluje se i střevní peristaltika, tedy vlnění svalů ve stěně střeva, které tlačí stolici k odchodu. Výsledkem je, že totéž jídlo prochází tělem pomaleji než ve třiceti nebo čtyřiceti letech, a stolice ve střevě déle stojí, tvrdne a hůř se z těla dostává ven.

K tomu se přidávají další věci, které s věkem přicházejí častěji. Kdo míň chodí, ať už kvůli bolavým kloubům, chodítku nebo dlouhému doléčování po pádu, má i pomalejší střeva, protože pohyb těla pomáhá pohybovat i obsahem střev. Roli hrají i léky. Typickým viníkem jsou silné léky proti bolesti, takzvané opioidy, které lékaři předepisují třeba na chronickou bolest zad nebo kloubů a které mají zácpu jako běžný vedlejší účinek. Lékař se u zácpy ptá i na štítnou žlázu a na hemoroidy, protože obojí ji může doprovázet nebo zhoršovat.

Nejvíc ohrožení jsou senioři upoutaní na lůžko nebo vozík, lidé po nedávné operaci či zlomenině a ti, kdo užívají víc léků najednou. Čím víc těchto věcí se sejde, tím větší je riziko, že se zácpa stane trvalým problémem, a ne jen občasnou epizodou.

Voda, bez které vláknina nefunguje

Přidat do jídelníčku víc vlákniny je jedna z prvních věcí, kterou lékaři při zácpě doporučují. Jenže vláknina bez vody dělá pravý opak toho, co má. Ve střevě na sebe váže vodu a bobtná. Větší a měkčí stolice se střevem pohybuje snáz. Bez dostatku tekutin ale vláknina nemá co nabobtnat, a zácpa se tak může naopak zhoršit.

Kolik tekutin má senior vypít celkově a proč s věkem slábne pocit žízně, popisuje podrobně článek o výživě ve stáří a pitném režimu. Při zácpě, kdy se zvyšuje příjem vlákniny, potřeba tekutin roste na minimálně 1,5 až 2 litry denně, jinak vláknina svou práci neodvede. Nejjednodušší je mít sklenici vody na dosah po celý den a nesnažit se dohnat denní dávku až večer.

Co dát na talíř a proč vstát od křesla

Vlákniny by měl senior sníst zhruba 25 až 30 gramů denně, což většinou zvládne obyčejná pestrá strava bez jakýchkoli doplňků. Nejvíc jí je v obilninách, luštěninách a zelenině: v celozrnném chlebu, ovesných vločkách, mrkvi, celeru, hrachu nebo čočce. Dobře poslouží i banány. Kdo chce přidat rychle, může si dát lžíci pšeničných otrub do jogurtu nebo kaše, protože otruby mají z běžných potravin vlákniny nejvíc. Talíř plný zeleniny, luštěnin a celozrnných příloh má i vedlejší efekt: nechává méně místa na tučná a sladká jídla, která zácpu spíš zhoršují.

Druhá polovina rovnice je pohyb. Lékaři u zácpy doporučují víc fyzické aktivity, a stačí k tomu i obyčejná delší chůze. I krátká procházka denně, pomalá chůze kolem domu nebo cvičení na židli dokážou střevní pohyb znatelně nastartovat. Naopak dlouhé sezení v křesle nebo upoutání na lůžko po operaci nebo pádu k zácpě často přispěje. Tam, kde chůze nejde, pomůže aspoň pravidelné cvičení vsedě nebo vleže, které fyzioterapeut umí ukázat i při krátké návštěvě.

Kdy přijdou na řadu projímadla

Vláknina, tekutiny a pohyb jsou první krok, ne poslední záchrana, a pokud po několika týdnech samy nestačí, přichází na řadu projímadla, ale ne hned ta nejsilnější. Lékaři obvykle nejdřív sáhnou po šetrnějších variantách, jako jsou projímavé minerální vody nebo laktulóza, tedy látka, která ve střevě váže vodu a změkčuje stolici, aniž by nutila střevo k prudkým stahům.

Projímadlo si senior nemá vybírat sám podle reklamy nebo rady od sousedky. Různé druhy fungují jinak, a při dlouhodobém užívání bez dohledu mohou spíš uškodit, třeba tím, že si na ně střevo zvykne a přestane pracovat samo. Správnou volbu a dávkování proto má vždy posoudit lékař nebo lékárník.

Na co si dát pozor

Někdy zácpa přestává být jen nepříjemností a signalizuje něco, co má vidět lékař.

Občasná zácpa po změně jídelníčku, dovolené nebo po nasazení nového léku není důvod k obavám. Jinak je to u příznaků, které si tělo samo nespraví: nově vzniklá a přetrvávající zácpa bez jasného důvodu, krev nebo jiná příměs ve stolici, bolest při vyprazdňování nebo nechtěný úbytek váhy. Taková zácpa patří k lékaři vždycky, když se poprvé objeví po čtyřicítce, natož v sedmdesáti nebo osmdesáti letech.

Zvlášť naléhavý je jeden konkrétní stav. Pokud se odchod stolice i plynů náhle úplně zastaví, nejde čekat, až to přejde samo. Tam je na místě vyhledat lékařskou pomoc bez odkladu, protože se za tím může skrývat uzávěr střeva, který doma nikdo nevyřeší.

U člověka s pokročilou demencí je to složitější, protože potíž sám nedokáže pojmenovat ani nahlásit. Prozradí ji nepřímé signály: neklid nebo úzkost bez zjevné příčiny, tvrdé břicho i nevolnost. Podezřelé je i to, že se člověk tváří nespokojeně a najednou nemá chuť k jídlu, kterou měl ještě včera. Když se stolice neobjeví déle než týden, potřebuje už lékařskou pomoc, ne další čekání doma.

Od čeho začít

Zácpa ve stáří většinou není samostatná nemoc, ale důsledek toho, jak se mění tělo, kolik se člověk hýbe a co a kolik pije. U většiny lidí zaberou dřív vláknina, tekutiny a trocha pohybu navíc než rovnou projímadlo z lékárny. Kdo chce mít pod kontrolou zdraví ve stáří jako celek, ne jen trávení, najde širší přehled v článku Zdraví ve stáří: na co si dát pozor.