Odejde na krátkou procházku a za dvacet minut si není jistý, kterým směrem je domov. U člověka s demencí se tohle nestává výjimečně, stává se to opakovaně, a rodina to často zjistí, až když se poprvé nevrátí včas.

Proč se to stává

Demence postupně narušuje orientaci v prostoru, i v prostředí, které člověk zná desítky let. Cesta, kterou chodil roky do obchodu, se najednou může zdát cizí, zvlášť když se venku něco změní, jiné počasí, přestavěná ulice nebo jen jiná denní doba.

Riziko roste s tím, jak nemoc postupuje, ale první ztracení může přijít i v době, kdy okolí ještě nemá pocit, že by dotyčný potřeboval hlídání. Právě proto bývá první bloudění pro rodinu překvapením. Víc o samotné nemoci a jejích stadiích popisuje přehled o demenci, druzích a příznacích.

Jak riziku předcházet doma

Pravidelný denní režim pomáhá udržet orientaci lépe než náhodné vycházky v různou dobu. Kdo chodí ven ve stejnou hodinu a stejnou trasou, má větší šanci, že si ji zapamatuje i ve chvíli, kdy mu paměť už neslouží tak, jak by měla.

Vhodné je omezit přístup ke dveřím v noci, třeba dodatečným zámkem výš, kam člověk s demencí nedosáhne bez povšimnutí rodiny. Nejde o uzamčení proti vůli, ale o to, aby noční odchod z bytu nezůstal bez povšimnutí.

Sousedé a obchodník v nejbližší prodejně, kteří vědí o diagnóze, dokážou často pomoct rychleji než kdokoli jiný. Stačí je předem požádat, ať dají vědět, když uvidí dotyčného bloudit nebo vypadat zmateně.

Jak o riziku mluvit s dotyčným

Rozhovor o tom, že vycházky už nejsou tak bezpečné jako dřív, bývá citlivý, hlavně proto, že jde o téma spojené se ztrátou samostatnosti. Obviňování nebo zákazy obvykle vyvolají odpor a dotyčný se pak snaží vycházky tajit, což riziko ještě zvýší.

Lepší cestou je nabídnout GPS náramek nebo kartu jako běžnou věc, ne jako nálepku nemoci, podobně jako brýle nebo naslouchátko. Někomu pomůže i formulace, že jde o „pojistku pro rodinu“, ne o kontrolu nad ním samotným.

GPS lokátor a identifikační karta

Náramek nebo přívěsek s GPS lokalizací patří mezi praktické pomůcky, které rodině dávají jistotu. Na rozdíl od mobilního telefonu ho člověk s demencí nemusí ovládat ani nabíjet sám, stačí, že ho má na sobě, a rodina může polohu kdykoli zkontrolovat.

Výhodou náramku oproti telefonu v kapse je i to, že ho člověk nezapomene doma, protože ho nesundává jako běžný oděv. U pokročilejší demence se hodí varianta, kterou si nositel sám nesundá. Karta nebo náramek se základními identifikačními údaji, jméno, telefon na rodinu, případně informace o diagnóze, pomáhá i bez GPS. Kdokoli, kdo dezorientovaného člověka na ulici osloví, díky ní hned ví, komu zavolat.

Co dělat, když senior chybí

První minuty se vyplatí věnovat vlastnímu hledání: obvolat známé a příbuzné, projít místa, kam dotyčný chodí rád a pravidelně, a zeptat se sousedů. Podle organizace Pohřešujeme.cz má smysl kontaktovat i nejbližší zdravotnická zařízení, kdyby se člověk zranil nebo se sám dostavil na pohotovost. Pokud se senior nenajde rychle, s ohlášením se nečeká na setmění ani na to, „jestli se ještě neobjeví sám“. Ohlásit zmizení jde osobně na nejbližší služebně nebo telefonicky na linku 158.

Pro policii je užitečné mít předem připravené aktuální fotografii a popis oblečení, seznam pravidelně užívaných léků a jméno ošetřujícího lékaře i přehled míst, která dotyčný vyhledává nebo navštěvuje. Vedle policie funguje i dispečink dobrovolné organizace RESDOGS na čísle +420 720 968 747, který v pátrání pomáhá se psovody.

Na co si dát pozor

Bloudění nemusí vypadat dramaticky. Někdy jde jen o to, že se senior objeví na neobvyklém místě a tváří se v pořádku, přestože netuší, jak se tam dostal. I tahle situace je signál, že samostatné vycházky už nejsou tak bezpečné jako dřív.

Na podzim a v zimě se stmívá dřív a ve tmě se hůř orientuje i zdravý člověk. V chladném počasí navíc hrozí podchlazení, pokud se hledání protáhne přes noc.

Co zvládne pečující rodina sama

Fotoaparát v mobilu se hodí i na běžné focení oblečení, ve kterém dotyčný ten den vyšel z domu. Pár vteřin práce ráno může při hledání ušetřit čas, protože popis „modrá bunda, hnědé kalhoty“ je přesnější než vzpomínka z paměti.

Užitečné je mít po ruce i seznam míst z dřívějšího života, bydliště z dětství, bývalé zaměstnání nebo oblíbenou hospodu z mládí. Lidé s demencí se často vracejí právě k těmto starým vzpomínkám, i když aktuální adresu už neznají spolehlivě.

Kam dál

Praktické rady pro každodenní péči, od komunikace až po zvládání náročných situací, shrnuje přehled péče o člověka s demencí doma. Kontakty pro případ nouze i běžné konzultace nabízí přehled linek pomoci pro seniory.

Čas hraje proti rodině

GPS náramek a identifikační karta nezabrání tomu, aby člověk s demencí odešel z domu sám, ale mohou zkrátit dobu, než ho rodina nebo policie najde. Když k tomu dojde, o ohlášení se nerozhoduje podle hodin, ohlašuje se hned.