Budíček ve tři ráno, hodina a půl přemýšlení o ničem a pak celý den únava, kterou zažene jedině křeslo. Poruchy spánku u seniorů se v ordinaci otevřou málokdy, protože obě strany je berou jako běžnou součást věku. Část změn k němu opravdu patří, jenže mezi nimi se schovává nespavost, spánková apnoe i deprese, a každá z nich se řeší úplně jinak.
Šest hodin místo osmi
Národní zdravotnický informační portál (NZIP), který provozuje Ministerstvo zdravotnictví společně s Ústavem zdravotnických informací a statistiky, uvádí u dospělých potřebu asi sedmi až osmi hodin spánku. U starších lidí zhruba šest až sedm. Rozdíl vypadá zanedbatelně, v praxi ale znamená, že člověk, který si celý život lehal v jedenáct a vstával v sedm, se najednou probouzí v pět a zbytek noci považuje za selhání.
Za posunem stojí mimo jiné hormon. Podle NZIP se s přibývajícím věkem zpomaluje tvorba melatoninu, a proto mívají starší lidé se spaním potíže. Melatonin tělu oznamuje, že je noc, chová se jako vnitřní vypínač. Když ho ubývá, usínání se protahuje a spánek je mělčí.
Spánek přitom ani v mládí neběží v jednom kuse. NZIP popisuje, že se skládá z cyklů dlouhých přibližně devadesát až sto deset minut a mezi nimi se spáč přirozeně probouzí, jen si to ráno nepamatuje. Ve stáří si to pamatuje.
Jedna obava je zbytečná.
NZIP výslovně uvádí, že starší lidé často během dne pospávají a že spánek ve dne není škodlivý. Nepříjemné je až to, když odpolední zdřímnutí trvá dvě hodiny a večerní usínání se o stejnou dobu posune.
Kdy je to nespavost a kdy jen kratší noc
Hranice je poměrně přesná. Doporučené postupy psychiatrické péče Psychiatrické společnosti ČLS JEP pracují u poruchy insomnie s kritérii, podle kterých se potíže objevují nejméně tři noci v týdnu a trvají nejméně tři měsíce. Kratší epizoda po úmrtí v rodině, po operaci nebo po stěhování je akutní nespavost a často odezní sama.
NZIP popisuje nespavost jako potíže s usínáním, probouzení během noci nebo špatnou kvalitu spánku. Dlouhodobější nespavost podle portálu vede ke zvýšené únavě během dne a ke zhoršení kognitivních schopností. Právě tady vzniká u seniorů nedorozumění, které stojí za většinou zbytečného strachu: zhoršená paměť a soustředění se přičtou nastupující demenci, i když je za nimi rozbitý spánek. Vyšetření paměti bez otázky na spaní proto moc nedává smysl. Rodina si změny obvykle všimne dřív než lékař, protože vidí, jak vypadá odpoledne.
Co spánek po sedmdesátce nejčastěji rozbíjí
Mezi příčinami nespavosti jmenuje NZIP stres, nevhodné spánkové prostředí, špatnou spánkovou hygienu, psychické a neurologické poruchy, bolest, hormonální vlivy, další poruchy spánku a vedlejší účinky léků. U seniora se jich obvykle sejde několik naráz.
Zvláštní pozornost si zaslouží chrápání, které se přerušuje. Obstrukční spánková apnoe je podle NZIP porucha se zástavami dechu ve spánku, kterou způsobuje překážka v horních dýchacích cestách. Projevuje se hlasitým a nepravidelným chrápáním, zástavami dechu, silným nočním pocením a hlavně výraznou denní spavostí, včetně náhlého usínání při běžných činnostech i za volantem. Hlavním rizikovým faktorem je silná nadváha až obezita a neléčená apnoe podle portálu zvyšuje riziko infarktu myokardu i cévní mozkové příhody. Vyšetřuje se polygrafií v domácím prostředí nebo polysomnografií ve spánkové laboratoři, léčbou bývá přetlaková maska CPAP, redukce hmotnosti nebo takzvaný mandibulární protektor, tedy nitroústní pomůcka předsunující dolní čelist.
Na seznamu příčin je i položka, kterou má senior většinou přímo v kuchyňské lékárničce. Nespavost patří k nežádoucím účinkům řady běžně předepisovaných léků a čím je soupis delší, tím vyšší je šance, že se něco potká. Kdo užívá pět a víc přípravků, měl by celý seznam jednou za čas projít s lékařem nebo lékárníkem, jak popisuje samostatný text o užívání více léků ve stáří.
Spánková hygiena není jen o zatemnění
NZIP doporučuje v ložnici teplotu okolo osmnácti stupňů, vyvětráno, zatemněno a ticho. Praktičtější je ale druhá polovina doporučení, protože ta se týká celého dne. Portál uvádí přibližně stejné časy ulehnutí a probouzení včetně víkendů, postel jako místo, které slouží pouze ke spánku, pobyt na čerstvém vzduchu a pravidelný pohyb, ale bez intenzivního sportu těsně před spaním. Večer nemá padnout káva ani jiné nápoje s kofeinem, alkohol narušuje kvalitu spánku a těžká jídla i velké porce noc zhoršují. Telefony, tablety a televize mají být vypnuté už nějakou dobu před ulehnutím.
Jedno pravidlo přijde nejmíň logické a přitom rozhoduje. Kdo neusne, má podle NZIP vstát a věnovat se nějaké klidné činnosti, bez ostrého světla a bez nočního jídla. Hodiny strávené vleže čekáním na spánek spojí postel s bezmocí, a přesně to nespavost udržuje naživu.
U seniora žijícího samotného se často najde ještě jeden viník, o kterém se nemluví: televize běžící v ložnici do půlnoci a puštěná znovu při každém probuzení. Přerušovaný poslech vypadá jako společnost proti tichu, jenže naráz porušuje hned několik bodů výše.
Léky přicházejí na řadu později, než si lidé myslí
Léčba první volby u chronické nespavosti není prášek. Doporučené postupy Psychiatrické společnosti ČLS JEP popisují kognitivně behaviorální terapii cílenou na insomnii, zkráceně KBT-I, jako vícesložkový postup zahrnující edukaci, sledování spánkových parametrů, spánkovou restrikci, kontrolu podnětů a relaxaci. Nejlepší dlouhodobé výsledky podle nich přináší krátkodobá kombinace KBT-I s lékem, po které následuje vysazení léku.
Když na léky dojde, rozhoduje čas. U zolpidemu a zopiklonu uvádějí doporučené postupy prokázaný účinek při osmadvacetidenním podávání a dlouhodobé užívání spojují s rizikem závislosti. NZIP je stručnější: hypnotika by se měla užívat krátkodobě, benzodiazepiny nesou vyšší riziko zneužití a závislosti a jejich náhlé vysazení vyvolá nespavost i abstinenční příznaky, mezi nimi bolesti hlavy, úzkost a bušení srdce. U hypnotik třetí generace portál upozorňuje, že mohou u starších osob vyvolat zmatenost, halucinace a bludy. To je u člověka, který v noci vstává na záchod, jiný problém než u třicátníka.
Pro starší pacienty existuje ještě jedna cesta. Melatonin s prodlouženým uvolňováním podle doporučených postupů zlepšuje insomnii u pacientů nad pětapadesát let při podávání až do třinácti týdnů. O jeho nasazení i délce užívání rozhoduje lékař, ne regál s doplňky stravy.
Špatné noci a duševní zdraví
Vazba mezi spánkem a hlavou jde oběma směry. NZIP uvádí, že nedostatek spánku zvyšuje riziko vysokého krevního tlaku, deprese a obezity, snižuje paměť a obranyschopnost a že dlouhodobý nedostatek spánku může být jednou z příčin Alzheimerovy choroby.
Opačný směr se přehlédne snadněji. NZIP jmenuje mezi příčinami nespavosti i psychické poruchy a ve stáří se deprese ráda schová za tělesné potíže, únavu a probdělé noci. Když se ke špatnému spaní přidá ztráta zájmu o věci, které dřív bavily, nechutenství a stažení se z kontaktů, nemá smysl řešit samotný spánek. Podrobněji to rozebírá text o depresi a úzkosti ve stáří.
Na co si dát pozor
„To k věku patří“ je nejdražší věta celého tématu. K věku patří kratší a mělčí spánek, nepatří k němu tříměsíční probdělé noci ani usínání nad polévkou.
Alkohol jako uspávadlo funguje první hodinu a zbytek noci kazí. NZIP ho jmenuje mezi tím, čemu je lepší se večer vyhnout, právě kvůli kvalitě spánku.
Prášek na spaní vysazený ze dne na den se vrátí i s úroky, protože náhlé vysazení podle NZIP samo nespavost vyvolá. Vysazení se plánuje s lékařem, ne po pátku, kdy se noc konečně povedla.
Chrápání s přestávkami v dýchání není téma na vtipkování u snídaně. Partner nebo dospělé dítě bývá jediný, kdo apnoi zaznamená, protože sám spáč o zástavách dechu neví.
Čím začít
Nejlevnější krok je čtrnáct dní spánkového deníku, tedy obyčejný papír u postele s časem ulehnutí, počtem probuzení, časem vstávání a poznámkou o odpoledním spánku a večerní kávě. S takovým záznamem se praktický lékař dostane dál během jedné návštěvy než bez něj během tří. Když z deníku vyjde denní spavost a hlasité chrápání, cesta vede na vyšetření spánku. A když z něj vyjde, že člověk leží v posteli devět hodin a spí šest, odpovědí obvykle nebude prášek, ale kratší doba strávená v posteli.