Internet slibuje jistotu za tři minuty. Deset otázek, jedno tlačítko a výsledek, který má rozhodnout, jestli jde o Alzheimerovu chorobu. Testy paměti, které používají lékaři, fungují úplně jinak. Mají rozsvítit světlo a poslat pacienta na pořádné vyšetření. Nic samy nepotvrdí ani nevyvrátí.

Co screening umí a co po něm nikdo nemůže chtít

Screeningový test je síto. Zachytí podezření a určí, kdo má pokračovat dál. Diagnózu z něj nikdo nepřečte. Národní zdravotnický informační portál Ministerstva zdravotnictví to formuluje bez okolků: neexistuje žádný test, který by přinesl jasný a stoprocentně jednoznačný výsledek. Diagnózu Alzheimerovy nemoci stanoví lékař, který je s touto problematikou obeznámen a má s ní zkušenosti.

Za tím stojí celý řetězec vyšetření. Rozhovor s pacientem i s rodinou, tělesná prohlídka, krevní odběry včetně hormonů štítné žlázy, vitaminu B12 a kyseliny listové, neuropsychologické vyšetření a podle potřeby CT nebo magnetická rezonance mozku. Bodový výsledek testu je v téhle skládačce jeden dílek.

Mini-Cog: tři slova a jeden ciferník

Nejkratší test se dělá přímo při preventivní prohlídce. Praktický lékař přečte pacientovi tři nesouvisející podstatná jména a požádá ho, aby si je zapamatoval. Pak přijde kresba hodin ukazujících konkrétní čas. Po dokončení kresby se lékař zeptá na ta tři slova zpátky.

Program časného záchytu demence míří na lidi od 65 do 80 let a probíhá jednou za dva roky. Vyšetření hradí veřejné zdravotní pojištění. Pokud Mini-Cog vyjde pozitivně, lékař doplní podrobnější test a v případě podezření odešle pacienta na neurologii, psychiatrii, geriatrii nebo na zobrazovací vyšetření. Objednat se dřív může kdokoli, komu se paměť viditelně mění. Dvouletý interval je nabídka státu. Nikdo se jím nemusí řídit, když se něco děje dřív.

Test trvá pár minut a nepotřebuje žádnou přípravu. Pacientovi nikdo neřekne dopředu, jaká slova zazní, a smyslem není projít. Lékaře zajímá i to, jak si člověk při úloze počíná: jestli se ztrácí v zadání, jestli si vypomáhá odhadem, jestli výpadek zakrývá vtipem.

MMSE a jeho třicet bodů

Mini-Mental State Examination je celosvětově nejpoužívanější test mentálních funkcí a jeho zkratku MMSE najde rodina i v propouštěcí zprávě, skládá se z deseti podtestů. Prověřuje orientaci v čase a prostoru, krátkodobou paměť, počítání, pozornost, čtení, psaní, řeč a konstrukčně praktické dovednosti.

Maximum je 30 bodů. Za pásmo demence se podle Cerebrovaskulárního manuálu, odborné příručky pro diagnostiku a léčbu cévních onemocnění mozku, považuje skóre 24 bodů a méně. Číslo samo o sobě ale nestačí. Stejný manuál upozorňuje na hlavní slabinu testu: MMSE spolehlivě neodliší osoby s mírnou kognitivní poruchou od zdravých. Dobře rozliší až středně těžkou demenci od běžného stárnutí.

Na lehčí formy postižení bývá citlivější montrealská kognitivní zkouška MoCA, kterou lékař zvolí, když má MMSE dobrý výsledek a potíže přesto pokračují.

Test hodin prozradí i to, co MMSE mine

Kresba ciferníku vypadá jako dětský úkol a přitom o mozku řekne hodně. Pacient dostane zadání nakreslit hodiny s určitým časem. Někdy má předkreslený kruh, jindy kreslí všechno sám.

K vyhodnocení kresby slouží bodové škály, v české praxi hlavně Sunderlandova a Hendriksenova. Každá z nich sleduje jiné detaily a používá jinou stupnici. Výsledek proto čte lékař a porovnává ho s normami pro české pacienty. Test odhalí poruchy prostorové orientace, plánování i praktického provedení a někdy i potíže s pamětí, které v MMSE zůstanou skryté. Kombinace obou testů proto snižuje riziko falešně negativního výsledku.

Pro české pacienty existují normativní údaje, studie obhájená v roce 2015 na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracovala s 501 kognitivně zdravými seniory ve věku 60 až 99 let. Výkon v testu hodin podle ní zhoršuje věk a naopak zlepšuje dosažené vzdělání, pohlaví roli nehraje, bez těchto norem by se stejná kresba dala číst dvěma úplně různými způsoby.

Dotazník, který vyplňuje rodina

Existuje ještě jedna cesta. Národní zdravotnický informační portál nabízí rychlý screening demence jako dotazník určený pro rodinu a přátele. Má jedenáct otázek a vyplňuje ho někdo, kdo seniora vídá pravidelně. Otázky i způsob vyhodnocení jsou volně dostupné přímo na stránce portálu, odkaz je mezi zdroji na konci článku. Smysl to má proto, že senior svoje potíže posoudí hůř než člověk, který ho vidí zvenčí. Ani vyplněný dotazník ovšem nic nediagnostikuje, jen napovídá, kdy se objednat.

Blízký člověk se hodí i přímo v ordinaci. Lékař se ptá na věci, které pacient nemůže posoudit sám: jestli se doma opakují stejné otázky, jestli zůstávají nezaplacené složenky, jestli se hrnec pravidelně připaluje. Odpovědi z domácnosti jsou pro lékaře cenné.

Jedno číslo nestačí, důležitý je vývoj

Testy paměti se opakují a právě v tom je jejich užitek. Skóre 26 bodů v MMSE samo o sobě neznamená nic dramatického. Stejné skóre u člověka, který měl před dvěma lety 29, znamená pro lékaře signál pokračovat. Proto stojí za to schovávat si nálezy z minulých vyšetření a brát je s sebou. Pomůže i papír s datem, kdy si rodina poprvé všimla změny. Lékař tak vidí celou křivku místo jediného bodu.

Na co si dát pozor

Jediný špatný výsledek nic neznamená. Skóre srazí dolů nevyspalá noc, horečka, zhoršený sluch, brýle zapomenuté doma i obyčejný stres z ordinace.

Vliv má i vzdělání a životní historie. Člověk, který celý život počítal, si s odčítáním poradí i s poškozeným mozkem, zatímco jiný na stejné úloze pohoří ve zdraví. Proto se výsledky porovnávají s českými normami pro věk a vzdělání a proto je vyhodnocuje lékař.

Za horším výsledkem stojí často něco léčitelného, nejčastěji deprese. Léčitelné příčiny potíží s pamětí i rozdíly mezi obyčejným zapomínáním a varovnými signály rozebírá samostatný článek o zapomínání a demenci. Paměť tlumí i část běžně užívaných léků, o čemž mluví text o užívání více léků ve stáří.

A poslední věc: trénink na test nemá cenu. Naučit se nazpaměť tři slova nebo si předem procvičit kreslení hodin výsledek zkreslí a lékaře pošle vedle.

Stejně tak nemá cenu vyhýbat se testu ze strachu z výsledku. Screening sám o sobě nikoho neoznačí za nemocného a část zachycených potíží má příčinu, kterou lze odstranit. Odklad naopak bere čas, ve kterém se dá s nemocí něco dělat.

Kdy zvednout telefon a objednat se

Ne po jednom zapomenutém jménu. Spíš ve chvíli, kdy se potíže opakují měsíce, přibývají a začínají zasahovat do běžného dne, tedy do vaření, placení účtů nebo orientace ve známém okolí. Konkrétní výjevy, u kterých už nejde o věk, popisuje výše zmíněný text o zapomínání a demenci.

Do ordinace stojí za to přijít s poznámkami o tom, co se doma dělo a kdy, a se seznamem všech užívaných léků včetně volně prodejných. Mezitím paměti prospěje pravidelná zátěž popsaná v článku o trénování paměti pro seniory a orientaci v jednotlivých typech nemoci nabízí přehled o demenci. Cvičení ani žádný test ale vyšetření nenahradí.