Podlaha se nakloní, pokoj se pootočí a člověk se chytí zárubně. Závratě u seniorů nejsou jedna nemoc, ale příznak, za kterým stojí vnitřní ucho, kolísající krevní tlak, nová tabletka v lékovce nebo jejich kombinace. Národní zdravotnický informační portál (NZIP), jehož obsah garantuje Ministerstvo zdravotnictví a vývoj Ústav zdravotnických informací a statistiky, upozorňuje, že závratí s věkem přibývá a že akutně vzniklou závrať by měl vyšetřit lékař. Rozdíl mezi neškodnou epizodou a varovným signálem se přitom pozná hlavně podle toho, jak dlouho závrať trvá a co ji spouští.
Proč se rovnováha ve stáří kazí
Rovnováhu člověk nedrží jedním orgánem. NZIP v textu o uchu a rovnováze popisuje, že ve vnitřním uchu sedí rovnovážné ústrojí, takzvaný vestibulární aparát, který vnímá zrychlení a změny polohy hlavy. K tomu se přidává zrak a hlášení ze svalů a kloubů o tom, kde je noha a jak je zatížená.
Ve stáří slábne každý z těch vstupů zvlášť a málokdy naráz. Zrak zhorší šedý zákal, chodidla ztratí část citlivosti při cukrovce, vestibulární aparát ubere na přesnosti sám od sebe. Dokud fungují aspoň dva vstupy, mozek si vypomůže.
Jakmile vypadne třetí, přijde nejistota, kterou lidé popisují jako motání hlavy nebo tah do strany. Rozhodí je pak to, co mladšího nechá klidným: šero na chodbě, měkký koberec, otočení hlavy za hlasem u stolu nebo chvíle, kdy se člověk zvedne od televize rychleji, než chtěl.
Krystalky, které se utrhnou
Nejčastější vysvětlení krátké a prudké závrati sedí ve vnitřním uchu. Jde o benigní paroxysmální polohové vertigo, zkráceně BPPV, kdy se drobné vápenaté krystalky uvolní z místa, kam patří, a doputují do polokruhovitých kanálků.
Kanálky pak hlásí pohyb, který se neděje.
Poznávacím znamením je spouštěč a délka. Závrať přijde při konkrétní změně polohy hlavy, typicky při otočení v posteli, zaklonění hlavy k horní polici nebo předklonu k botám, a trvá vteřiny, nanejvýš do minuty. Mezi záchvaty je člověk v pořádku, což ho utvrdí v tom, že o nic nejde.
Česká společnost otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP vydala k BPPV samostatnou příručku pro praxi, autorkou je MUDr. Eva Kadaňková. Diagnóza stojí na polohovém testu v ordinaci a léčba na repozičním manévru, tedy na přesně vedené sérii otočení hlavy, která krystalky vrátí zpátky. Bez ošetření BPPV často odezní samo, jenže to může trvat týdny a mezitím se člověk bojí otočit v posteli.
Když tlak nestihne dorazit do hlavy
Druhá častá příčina nemá s uchem nic společného. NZIP popisuje ortostatickou hypotenzi jako stav, kdy se tělo při vstávání ze sedu nebo z lehu nedokáže dost rychle přizpůsobit změně polohy a upravit krevní tlak i rozložení krve. Mezi příznaky portál jmenuje závratě a sklon ke kolapsu, případně krátkodobou ztrátu vědomí, pokud tlak klesá velmi rychle.
Typický obraz je nudný a snadno se přehlédne. Senior vstane od stolu, na dvě tři vteřiny se mu zatmí před očima, chytí se opěradla a jde dál. Zapamatuje si to jako slabost, ne jako závrať, a lékaři to nenahlásí.
Léčený vysoký tlak může tenhle mechanismus zesílit, protože dávka, která seděla před pěti lety, nemusí sedět dnes. Měření a léčbu tlaku ve stáří rozebírá samostatný text o vysokém krevním tlaku u seniorů.
Nikdo by ale neměl vysadit tabletku sám.
Pitný režim je u nízkého tlaku běžné doporučení a NZIP u něj uvádí denně minimálně 2,5 až 3 litry vody nebo iontových nápojů se sodíkem a draslíkem. U seniora se srdečním selháním nebo nemocnými ledvinami je to ovšem rada, kterou si nikdo nemá nastavovat podle článku. Stejně tak zvýšený příjem soli, který portál u hypotenze zmiňuje, jde přímo proti doporučení pro člověka s vysokým tlakem.
Lékovka jako podezřelý číslo jedna
Když se hledá příčina závratí, lékovka bývá rychlejší cesta než přístroje. NZIP v textu o prevenci pádů jmenuje konkrétní skupiny, které mohou závratě způsobit: sedativa, prášky na spaní, léky na vysoký krevní tlak, antiepileptika, silné léky proti bolesti a některé léky na cukrovku. Ke stejnému textu patří i věta, na kterou se u závratí snadno zapomene. Léky se bez konzultace s lékařem nevysazují.
Podezřelá je hlavně chvíle, kdy se lék přidal nebo se změnila dávka. Nová závrať do několika dnů po změně receptu je informace, se kterou se má jít zpátky za předepisujícím lékařem.
Riziko roste, když recepty píše víc lékařů najednou. NZIP připomíná, že léková interakce znamená vzájemné ovlivňování dvou nebo více léčivých látek a že může způsobit nečekané nežádoucí účinky. Jak se v tom vyznat a k čemu slouží sdílený lékový záznam, popisuje text o užívání více léků ve stáří.
Od závrati k pádu vede krátká cesta
Závrať samotná nebolí. Zaplatí se za ni až pádem.
NZIP uvádí, že zlomeninu horního konce stehenní kosti utrpí v Česku ročně 8 000 až 11 000 lidí a že jí většinou předchází lehké zakopnutí nebo pád z malé výšky na bok, třeba ze sedu nebo z postele. Mezi rizikovými faktory portál vedle překážek na zemi, nevhodné obuvi a svalové slabosti jmenuje i brýle s nesprávným počtem dioptrií. Prevenci pádů, úpravám bytu a tomu, co dělat, když už k pádu došlo, se věnuje samostatný článek o pádech u seniorů.
Druhá část škody se nedá zrentgenovat. Kdo si jednou lehl na zem v koupelně, začne omezovat pohyb, aby se to neopakovalo. Slabší svaly a horší stabilita pak riziko dalšího pádu zvýší.
Kdy vyšetření nesnese odklad
NZIP píše u závrati stručně: původ, zejména té akutně vzniklé, by měl vyšetřit lékař. V praxi rozhoduje doprovod příznaků.
Prudká závrať, která přijde poprvé v životě a nechce odejít, patří k lékaři hned. Stejně tak závrať spolu s dvojitým viděním, poruchou řeči, slabostí ruky nebo nohy, silnou bolestí hlavy nebo pádem s poraněním. Tohle nejsou příznaky vnitřního ucha.
Vlastní skupinu tvoří závrať s ušními příznaky. NZIP popisuje Ménièrovu chorobu jako onemocnění vnitřního ucha, které způsobuje silné závratě, zvonění v uších a nedoslýchavost, případně i pocit tlaku v uchu, nevolnost nebo zvracení, a které obvykle postihuje jen jedno ucho. Kombinace točení hlavy a zhoršujícího se sluchu na jedné straně patří k ORL lékaři.
A pak je tu klidná varianta. Opakované krátké závratě vázané na polohu hlavy, bez ušních a neurologických příznaků, se objednávají běžnou cestou přes praktického lékaře. Ten podle nálezu pošle dál na ORL, neurologii nebo na interní vyšetření kvůli tlaku a srdci. Preventivní prohlídka je k tomu dobrá záminka. Podle NZIP se u lidí ve věku 75 až 85 let prohlídky zaměřují právě na geriatrické syndromy, tedy na riziko pádů, poruchy paměti, podvýživu a nežádoucí kombinace léků.
Na co si dát pozor
Nejčastější chyba je vysvětlení, že „to k věku patří“. Přibývání závratí s věkem NZIP potvrzuje, jenže příčina se hledá i tak, protože část z nich má řešení na jedno ošetření v ordinaci.
Druhá past jsou léky na závrať bez diagnózy. NZIP upozorňuje, že závrať sice lze léky ovlivnit, ale často ji nelze úplně potlačit. Tlumení příznaku zamlží obraz, podle kterého by se dala příčina najít.
Klid na lůžku pomůže první den a potom už spíš škodí. Vestibulární rehabilitace, tedy cílené cvičení, při kterém se mozek přeučí pracovat s poškozeným čidlem, patří k uznávaným postupům. Ondřej Čakrt a Jaroslav Jeřábek v Neurologii pro praxi popisují vestibulární rehabilitaci jako soubor postupů, které urychlují vestibulární kompenzaci, a zdůrazňují, že rehabilitační plán se skládá individuálně podle výsledků vyšetření, symptomů a aktuálních potíží pacienta. Sestava cviků stažená z internetu tohle nenahradí.
Domácí opatření mají smysl, samotná ale nestačí. Chvilka vsedě na kraji postele před vstáváním sníží počet epizod při ortostatické hypotenzi. Osvětlená cesta na záchod a pevná obuv místo pantoflí sníží počet pádů. Příčinu závratí ani jedno nevyřeší.
Čím začít
Nejrychlejší krok je popsat závrať přesně, ne obecně. Praktického lékaře zajímá, co ji spouští, jak dlouho trvá, jestli se točí okolí nebo hlava a co ji doprovází. Týden poznámek na papírku u telefonu bývá pro rozhodnutí užitečnější než věta „motá se mi hlava“.
Na tu samou návštěvu patří i krabice s léky, včetně doplňků stravy a volně prodejných tabletek. A měření tlaku vleže a krátce po postavení, které zabere pár minut a ortostatickou hypotenzi buď potvrdí, nebo vyloučí.